A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Norsko - Cestopisy

Norsko 2010

Cesta do jižního Norska na hory i k ledovci a fjordům, se zastávkou na Jutském poloostrově v Dánsku.

Takže tento rok opět sever, cestou se zastavujeme v Dánsku na Jutském poloostrově, trajektem se dostáváme do Norska, projíždíme jih Norska a domů se vracíme přes Švédsko, Dánsko a Německo. Na cestu se vydáváme naším „Admirálkem“ – Škoda Octavia.

N o r s k o 9. 7. – 1. 8. 2010

Pátek 9.7.2010 – sobota 10.7.2010 – vyrážíme na cestu přes Německo do Dánska. V pátek odpoledne jsme ve dvojici, jako předchozí roky, vyrazili na naši další cestu za poznáním severu. Nocleh jsme měli zamluvený v Etap hotelu v Berlíně – Henningsdorf (cena 39 EU). Tento rok jsme si chtěli udělat zastávku v Dánsku a prohlédnout si alespoň nějaká místa na Jutském poloostrově. V sobotu ráno z Berlína směřujeme do Dánska. Ještěže máme klimu v autě, teplota šplhala ke čtyřicítce. V Dánsku jsme si udělali první zastávku ve městě Kolding – je to hezké městečko s pěknou pěší zónou v centru a také s historickým hradem na kopečku, nad městem a to hned vedle centra města. Další zastávkou bylo městečko Vejle, kde jsme se chtěli podívat na kostel s mumifikovaným tělem královny Grunhilde. Tělo bylo nalezeno v rašeliništi a bylo pojmenováno podle vikingské vládkyně. Zjistilo se však, že tělo je z doby 450 př. n.l.. Kostel se nachází jen malý kousek od radnice. Je zarážející, že nikdo z těch, koho jsme se zeptali, nevěděl, kde se kostel s tímto tělem nachází. Je fakt, že byla sobota odpoledne a Dánové měli siestu a posedávali v místních restauracích. Ještě jsme se chtěli zastavit v Jelling mrknout na mohyly, ale z časových důvodů jsme již zamířili na ubytování, které jsme měli zajištěné v Danhostelu Arhus (pokoj s příslušenstvím - 650 DKK). Tento hostel je umístěn v krásné zeleni, kousek od pláže. Téměř do všech hostelů a spoustu kempů je nutné v den ubytování přijet do 18.00 hodin. Proto budu příště při plánování na tohle myslet a dáme více ubytování na jednom místě a budeme třeba hvězdicovitě vyjíždět, pokud to půjde. Po ubytování jsme ještě vyrazili omrknout místní pláž, kde měli otevřené do 19.00 hodin. Jednalo se o ohraničené místo, kde bylo potřebné zázemí – kabinky na převléknutí, bufet a sprchy. Po zavírací hodině se místní přesunuli vedle na běžnou pláž, kde „vegetili“ – grilovali a popíjeli.

Neděle 11.7.2010 – poznáváme Dánsko - Jutský Při snídani nám na kapotu našeho autíčka začali bubnovat kapky deště, ale než dosnídáme, tak déšť ustává. Vyrážíme tedy na cestu a to nejprve na západní pobřeží Jutského poloostrova. Jedeme se podívat do Hastholm, kde se nachází vojenské muzeum. V těchto místech byla ve 2. světové válce velká vojenská pevnost a byla tam umístěna 4 děla, každé o váze 650 tun, ráže 38 cm a dostřelu 55 km. Tak mohl Hitler skvěle udržovat nadhled a dozor na oběma průlivy – Skagerrak i Kattegat. Vstupné do muzea 60 DKK na osobu, v muzeu jsou umístněny jednotlivé zbraně a rovněž z něj vede vchod do pevnosti – jednotlivých místností a také na místo, kde bylo umístěno jedno ze čtyř velkých děl. Na monitorech běží dobové ukázky a také názorné ukázky nabíjení děla. Vzhledem k tomu, že zde byla velká vojenská pevnost, je možné se jít podívat na další stanoviště – zbytky bunkrů, střílen a dalších strážních opevnění. Také je možné se projet autentickým vláčkem, který vozil munici mezi jednotlivými střeleckými pozicemi (20 DKK na osobu). Po prohlídce muzea jsme vyrazili na sever podél západního pobřeží Jutského poloostrova. Celé pobřeží je lemované řadou bunkrů, některé se nachází ještě na pevnině, jiné již na nás vykukují z písku pláže, nebo jsou omývány mořskou vodou. Mořský příboj nahlodává útesy a ty se postupně sesouvají dolů a s nimi i jednotlivé bunkry. Na jedné krásné pláži jsme se zastavili, projeli se naším Admirálkem přímo po pláži a dívali se na tyto bunkry. Jezdit po pláži autem je běžné, o víkendu se večer na pláži piknikuje. Po projížďce po pláži jsme vyrazili na písečné duny. Nejdříve jsme si šli prohlédnout maják Rubjerg Knude Fyr, který se nachází západně od městečka Hjørring. Na parkoviště k dunám vede cesta, od hlavní silnice je značená odbočka. Maják již neúprosně podlehl písečným dunám a nachází se uprostřed těchto dun. Po ubytování v Danhostelu Hirtshals (pokoj s umývadlem - 542 DKK) jsme se jeli podívat, kde se naloďuje na trajekt Hirtshals – Kristiansand. Bez potíží jsme terminál našli a také si pro jistotu zakoupili hned lístek na trajekt. Pak jsme již uháněli směrem na písečnou kosu u Grenen, kde je parkoviště, ze kterého si lze udělat asi půlhodinovou procházku a smočit jednu nohu v Severním moři a jednu nohu v Baltu, neboť v těchto místech se obě moře stýkají a jejich vody jako by si dávaly silné pěnivé polibky. Je zde přísný zákaz koupání, protože tu bývá silný příboj. Při zpáteční cestě na ubytování jsme si ještě udělali malou zajížďku ke kostelu Tilsandede Kirke. Rovněž tento kostel podlehl písečným dunám a královským výnosem byl zrušen. Hlavní loď byla zbořena a zůstala jen bílá věž, zářící do dálky.

Pondělí 12.7.2010 – trajektem do Norska Vstáváme brzy, protože nás čeká trajekt Hirtshals (Dánsko) - Kristiansand (Norsko), který odplouvá v 7.30 hod. Lístek jsme měli koupený, takže jsme se hned vydali k odbavovacímu terminálu. Ke břehům Norska jsme se přiblížili v 10.45 hod. a vylodili jsme se v Kristiansandu. Z časových důvodů nebylo možné si blíže toto město, ve které se rovněž nachází vojenská pevnost, prohlédnout. První zastávkou bylo nejjižněji položené město v Norsku - Mandal, ve kterém se nachází muzeum Gustava Vigelanda. Další zastávkou bylo nejjižnější místo Norska - Lindesnes Fyr. Vyšlápli jsme si k majáku a za 50 NOK jsme si jej prohlédli pěkně zblízka a podívali se i dovnitř. Maják je postaven na místě jednoho z nejstarších norských majáků. Po krátké procházce kolem majáku jsme již uháněli do Stavangeru na ubytování. Spali jsme v úplně novém hotelu, který je v systému Vandrerhjem, v St. Syithun. Tento hotel je součástí universitní nemocnice (pokoj s přísl. a se snídaní za 795 NOK). I když načalo pršet, vydali jsme se na krátkou prohlídku města a přístavu a podívali se, odkud odplouvají trajekty do Tau a jak často jezdí. Zjistili jsme, že trajekt odplouvá každou půlhodinu.

Úterý 13.7.2010 – Preikestolen Vstáváme kolem půl sedmé a venku prší. Po snídani však déšť ustává a tak přece jen vyrážíme na trajekt, který nás převeze do Tau (auto a dvě osoby za 167 NOK). Po vylodění jsme vyrazili k parkovišti u Preikestolenu. Parkovné se platí až při odjezdu. Nandáváme pohory a vyrážíme na 3,8 km dlouhou hodně frekventovanou cestu na Preikestolen. Potkáváme osoby snad všech národností. Cesta vede do kopce, ve dvou místech je trošku prudší stoupání, ale cesta není namáhavá a za dvě hodinky jsme nahoře. Bohužel počasí nám nepřeje a když se blížíme k samotné proslulé skále, tak ji vůbec nevidíme. Ale když jsme se na ní usadili, tak za chvíli zjišťujeme, že se pod námi vynořují vody fjordu, po kterém pluje loď a také se nám z velké mlhy vyhouply strmé skály, lemující Lysefjord. Při odchodu se nám krásně ukázal i proslulý převis Preikestolen, ale za chvíli se zase cudně zahalil do mlhy. Při cestě zpět se opětovně naloďujeme na trajekt, tentokrát z Tau do Stavangeru. Trajekt vyjíždí vždy ve čtvrt a třičtvrtě a doba plavby trvá 40 minut. Večer jsme si ještě udělali krátkou vyjížďku na jižní pobřeží pod Stavanger a prošli se po krásné písečné pláži, na které ležely medúzy jako květy v písku.

Středa 14.7.2010 – vyrážíme dále na sever. Dnes jsme si řekli, že si před odjezdem ze Stavangeru prohlédneme Oilmuseum. Zaparkovali jsme v krytých garážích, kterém jsou hned v přístavu, prošli jsme se ke katedrále a pak jsme již zamířili k muzeu, které mělo otevřeno od 10.00 hodin (vstupné 80 NOK). Muzeum ropy je moc hezké a rozhodně stojí za prohlídku. Pozorně jsme si prohlédli různé vrtné plošiny, jednotlivé vrtáky, určené do různých hloubek, tankery, záchranný člun a další exponáty. Také jsme zhlédli dva filmy, ale zejména film ve 3D, který názorně ukazoval, jak fungují ropné plošiny, byl úžasný. Po prohlídce muzea jsme již uháněli do vnitrozemí a pak na sever do Rystad, kde jsme měli zajištěné další ubytování v kempu v chatce s příslušenstvím (920 NOK). Kemp leží v krásném údolí, hned vedle jezírka, kde je možné lovit ryby.

Čtvrtek 15.7.2010 – Lysbotn Vstáváme zase do deště a to chceme jít na Kjerag - balvan, který je zaklíněný mezi dvěma skalami. Vyrazili jsme směrem na Lysbotn, nad kterým je parkoviště, odkud vede asi šestihodinová cesta na Kjerag. Cestou se však místy dostáváme do silného deště, proto raději sjíždíme až do Lysbotnu, ležícím na druhém konci Lysefjordu. Skály, lemující Lysefjord spadají do fjordu tak strmě, že kolem fjordu nevede žádná cesta, proto se musí buď volit trajekt nebo objezd vedlejším údolím. Sjezd do Lysbotnu je úžasná silnice za kterou by se nemusela stydět ani horská dráha. Projíždí se dvacetisedmi serpentinami a k tomu ještě kilometrovým tunelem se třemi pekelně ostrými zatáčkami. Vzhledem k tomu, že se stále honí mraky a slunce střídá déšť a prudký vítr, necháváme si túru na Kjerag na příští rok. Po cestě zpět na ubytování krátce zastavujeme u přehrady. Celá oblast je protkána systémem přehradních nádrží a sypaných přehradních hrází. Jedna z přehrad měla délku asi 13 km a ohraničovalo ji hned několik sypaných hrází. Nocleh máme ve stejném kempu jako předchozí den.

Pátek 16.7.2010 – cesta do Odda Vstáváme opět v dešti, už by mohl ustat. Po snídani vyrážíme dále. Měli jsme po cestě namyšlenou zajížďku k jezeru, ale byla taková mlha, že by nebylo stejně nic vidět. Projížděli jsme vnitrozemím, místy jsme vystoupali až do výšky nad tisíc metrů odkud byly velmi pěkné výhledy do údolí. Jeli jsme totiž vyhlídkovou cestou a ne tunely. Zastavili jsme se také u kostela Røldal - typického Stavkyrkje, který jsme si za 30 NOK prohlédli i zevnitř. Po cestě na Odda jsme projížděli kolem mohutného dvojitého vodopádu Latefoss. Vodopád se pěnil jako divoký kůň, ostatně to se dalo čekat, když pořád pršelo. Cesta na ubytování ve Vandrerhjem Lofthus (pokoj bez přísl. se snídaní za 660 NOK), vedla již kolem fjordu. Večer se počasí umoudřilo, dokonce na chvíli vysvitlo i sluníčko.

Sobota 17.7.2010 – Trolltunga Po snídani sledujeme oblohu a přemýšlíme, zda-li se vydat na devítihodinovou túru na Trolí jazyk - Trolltunga. Už jsme to chtěli vzdát a vydat se jen na krátkou, asi tříhodinovou túru ke splazu ledovce Buardalen, ale po cestě vysvitlo sluníčko a tak přece jen odbočujeme v obci Tyssedal k přehradě, odkud vede cesta na Trolí jazyk. Na první kopec vede lanovka, dlouhá asi kilometr, ale ta vyjela jen 2x v 10.00 hodin a vyvezla celkem 18 osob, včetně místních, kteří mají nahoře domky. Takže jsme museli pěšky po dřevěných schodech vedle lanovky, kterých je úctyhodný počet a to celkem 2513. Nahoře ukazovala cedule na trolí jazyk 3,5 hodiny a ukazatel vskutku nelhal. Skalní útvar Trolltunga je úžasný, klene se více jak 400 m nad přehradní nádrží, na kterou z výšky pohlíží. Samozřejmě že si každý na tento skalní útvar vyleze, aby se vyfotil, i my jsme si udělali pěkné foto. Opravdu tento skalní útvar připomíná velký jazyk - prostě trolí jazyk. Dolů jsme opětovně museli zdolat 2513 schodů, ale počasí nám přálo, takže to byla prima túra. Pršet začalo až když jsme přicházeli k autu na parkovišti.

Neděle 18.7.2010 – přes Hardangerviddu Dnešního dne vyrážíme přes Hardangerviddu. Nejdříve jsme se zastavili u největšího norského vodopádu Vøringfossen. Mraky se sice honily po obloze a dešťové kapky občas zkropily zem, ale přece jen vykuklo i sluníčko a my spatřily nejen vodopád, ale i duhu, jak se krásně klenula nad vodní tříští. Za 30 NOK se dá zajet i k hotelu nad vodopádem. Po cestě dále jsme se zastavili prohlédnout si nejdelší sypanou přehradní hráz Sysenvatn. Je možné si udělat procházku po přehradní hrázi. Pak jsme již projížděli přes největší náhorní plošinu o rozloze 7500 km2. Největší národní park Norska se rozprostírá asi na jedné třetině této náhorní plošiny Hardangervidda. Tradičně jsme zastavili u obydlí Sámů a prohlédli si krásné sobí kožešiny. Bylo sice 12 ° C, ale foukal ostrý severák. Krásně byl vidět i Hardangerský ledovec. Informační kancelář ve městečku Geilo byla bohužel zavřená. Vyrazili jsme tedy k jezeru Budolo, o kterém psali, že je to krásné jezero. Nic proti průvodcům, ale viděli jsme lepší, tuhle placenou cestu si klidně lze odpustit. Cestou na ubytování jsme míjeli krásný vodopád Rjukandefossen, na který jsme se šli pár metrů od parkoviště podívat. Ubytování jsme měli zajištěné v kempu Borgund Hyttesenter v chatičce s přísl. za 480 NOK.

Pondělí 19.7.2010 – Borgund a okolí Nejdříve jsme se zastavili u kostela Borgund Stavkyrkje. Za 70 NOK jsme se byli podívat i uvnitř tohoto kostela z 12. století, který je nejdochovanějším kostelem z té doby. V Norsku existovalo celkem 1000 obdobných kostelů, ale do dnešní doby se dochovalo jen 28. Po prohlídce jsme vyrazili až do Laerdalsøyri, ze kterého jsme se napojili na starou cestu, spojující Laerdal a Aurland. Cesta vede přes náhorní plošinu ve výšce 1300 m. Teplota se vyšplhala na 11 ° C a foukal ostrý vítr. Cesta je však moc pěkná, otevřela se nám krásná přírodní scénérie, také jsme se podívali na vodopád a peřeje. Nad městečkem Aurland je vyhlídková terasa na fjord a v Aurlandu je dobře vybavená informační kancelář. Další cesta nás zavedla do vesničky Undredal, kde se nachází nejmenší Stavkyrkje pro 40 osob. Za vstupné 60 NOK si lze tento malebný kostelíček s naivními malbami prohlédnout i zevnitř. Pak jsme zamířili do obce Gudvangen, kde se podle průvodce má nacházet jeden z nejvyšších vodopádů Kjelsfossen. Vodopád se tu nacházel a ne jeden. Krátce jsme se také zastavili ve Flamu, odkud vyjíždí Flamsbana, vlak, který projíždí tunely, ale má také 9 zastávek, odkud si lze prohlédnout okolí cesty, krásná panoramata. Požadovaná částka za jízdenku 350 NOK (obousměrná) nebo 240 NOK (jednosměrná), se nám zdála neadekvátní, takže jsme si jízdu tímto vláčkem odpustili. Raději jsme si zajeli podívat do Vassbygdi a dále do Østerbro. Mezi těmito dvěma místy vede pěší trek Aurllandsdalen (6-7 hod. jedna cesta). My se pokochali jen vyhlídkou na fjord. Na ubytování jsme se vraceli Laerdalským tunelem - nejdelším silničním tunelem na světě (24,5 km). I jízda tunelem může být zážitkem. Tento tunel je ve dvou místech rozšířen na 30 m., kde je možné zastavit. Tato místa jsou záměrně přesvětlena tak, aby mohl organismus opticky-světelně relaxovat. Strop tunelu je nasvícen modře, což má vyvolat představu jasné oblohy. Ubytování jsme byli shodné jako včera.

Úterý 20.7.2010 – Lom Dnešní cesta nás vede nejdříve na Laerdal a pak odbočujeme na sever na Øvre Ardal. Z tohoto místa vede odbočka do údolí, kde se nachází tři vodopády, z nichž o jednom píšou, že je největší - Vettisfossen, který spadá z výšky 275 m. Do údolí jsme se dostali bez problémů, zaparkovali jsme auto na parkovišti a vydali se směrem k vodopádu. Asi po půl hodině však začalo dost hustě pršet a protože jsme vyrazili na tuto 1,5 hod. túru jen nalehko, vrátili jsme se raději zpět. Stačili jsme pěkně promoknout. Cestu ke třetímu vodopádu si necháme někdy napříště, určitě to bude pěkná procházka. Pak jsme pokračovali placenou cestou (70 NOK) z Øvre Ardal do Turtagro. Nic moc, placená část vede mezi lesy údolím, takže žádné vyhlídky nečekejte. Možná mají tuto část placenou z toho důvodu, že kolem cesty stojí řada domků či chat. Jakmile skončil placený úsek této cesty, začíná pěkná příroda s krásnými výhledy. Tato cesta se dále napojuje na Rv 55, které říkají „silnice nad střechou Norska“, protože se jedná o nejvýše položenou silnici v severní Evropě s nádhernou přírodní scénérií, s úžasnými výhledy. Tedy pokud zrovna neprší a neválí se mlha. Ubytování jsme měli zajištěné v Lomu v kempu Nordal Turistsenter v chatce s přísl. za 775 NOK. Kemp je výborně vybavený a je umístěn v centru Lomu. Ještě před ubytováním jsme zamířili do místního Stavkyrkje, který jsme si za 50 NOK prohlédli. Kostel stojí na travnatém vrcholku nad řekou s mohutnými peřejemi. Po ubytování jsme ještě vyrazili k jezeru Gjende, po kterém pluje loď do Memurubu za 100 NOK, odkud lze vyrazit na 7 hod. túru přes vrchol Bessegen. Tato oblast již spadá do národního parku Jotunheim.

Středa 21.7.2010 – okolí Lomu Probouzíme se v pět hodin, neboť naším úmyslem je vyrazit na celodenní túru a musíme chytit loď, která odplouvá v 8.00 hod. Vzhledem k tomu, že zase leje a my nejsme ti, kteří chodí jen proto, aby si udělali čárku, že túru zdolali, ale chceme z túry mít požitek - pokochat se krásnou přírodou a pěknými výhledy, zalézáme na chvíli ještě do peřin, protože nastává „mokrá varianta“. Po snídaně jsme se vydali z kempu do Fossheim Steinsenter. Jedná se o výstavu vášnivých sběratelů vzácných a krásných nerostů, minerálů a fosilií s možností zakoupení kamenů a šperků z těchto kamenů zhotovených. Je to největší evropská sbírka. Jedná se o kameny z celého světa. Místní kámen se jmenuje thulit - zbarvený červeně s černými skvrnami, který se dá najít u Lomu. Je pravdou, že jsme větší sbírku ještě neviděli a to jsme jich v Rakousku zhlédli již hodně. Pak jsme se ještě krátce prošli po Lomu. U řeky - přímo kousek od mostu je pekárna, kde prodávají výborné výrobky, kterým jsme neodolali. Pak jsme již hupsli do našeho Admirálka a nasměrovali ho na Elveseter-Salgasoya, kde je možné si prohlédnout památku na sjednocení Norska - 32 m vysoký sloup. Po dalších 10 km jsme odbočili doprava na šotolinu, kde vedla cesta kolem vodopádů. Dále pak pokračovala mýtná cesta (30 NOK). V podvečer jsme ještě navštívili městečko Vaga, ve kterém je opravdu nádherný kostel, zejména dřevěný vyřezávaný oltář a dřevěná kazatelna. Vstupné 20 NOK se vhazuje do kasičky u vchodu.

Čtvrtek 22.7.2010 – Dalsniba a Geiranger Když vstáváme, vše je jako obvykle - prostě zase prší. Proto jsme se rozhodli, že vyrazíme podívat se do Geirangeru. Cestou jsme natrefili na krásný vodopád a tak jsme u něj krátce zastavili. Obrovská masa vody se s rachotem řítila dolů, kde se mísila s dravou řekou a spojený mohutný proud vody se s rachotem řítil dál. Když jsme stáli u vodopádu, svítilo sluníčko a když jsme odjížděli, silně se mračilo a pak začalo pršet a teplota z krásných 12 ° C klesala. Je pravdou, že počasí se měnilo každých deset minut. Cesta dále vedla kolem přehrady, kterou museli odpouštět, protože voda sahala až k přepadu. Pak nám po cestě vysvitlo sluníčko, zrovna když jsme přijížděli k Djupvatnet, tak jsme se rozhodli vyjet po mýtné silnici (85 NOK) na Dalsnibu, která se tyčí do výšky 1475 m. Pokud počasí přeje, tak je z Dalsniby vidět ledovce a rovněž je krásný výhled na Geirangerford s jeho známými vodopády. My zažili na Dalsnibě sluníčko, ale také 3,5 ° C a krátkou sněhovou vánici. Ruce nám mrzly a vzali jsme zavděk, že jsme se alespoň na chvíli ohřáli v prodejně suvenýrů. Za čtvrt hodiny opět vysvitlo sluníčko, ale když jsme pak odjížděli, znovu se honily mraky. Cestou do Geirangeru jsme zastavili na vyhlídce nad tímto fjordem a pak jsme již dojeli až do Geirangeru. Na fjordu kotvily dvě výletní lodě. Ještě jsme si vyjeli Cestu Orlů a z vyhlídky si obhlédli Geirangerfjord s vodopády 7 sester a ženich, které se nám ukázaly v plné kráse. Když jsme se vraceli do Lomu na ubytování, bylo vidět, že déšť hodně rozvodnil všechny toky, vodopády byly mohutné hřmící masy vody a z řek se stal dravý nezkrotný živel.

Pátek 23.7.2010 – Nigardsbreen Dnes směřujeme k největšímu kontinentálnímu ledovci Jostedalsbreen. Nejdříve však projíždíme opětovně po Rv 55 směrem na Sogndal. Tato silnice je skutečně krásná, zvláště, když je pěkné počasí. Jedná se o nejvýše položený přejezd hor s nejvyšším místem 1408 m. Slunce svítí a výhledy jsou fantastické, prostě úžasná podívaná, které se nelze ani nabažit. Zastavujeme na několika zastávkách na focení, také u pomníku, věnovanému Ibsenovi. Při průjezdu touto silnicí sice sluníčko svítilo, ale teplota se vyšplhala jen na 6,5 ° C a dul krutý severní vítr. Pak jsme již sjeli do Skjoldenu, který leží u Lustrafjordenu. Po silnici Rv 55 jsme pokračovali až do Gaupne, kde jsme odbočili k ledovci. Cesta ke splazu Nigardsbreen je asi 25 - 30 km dlouhá. Lze parkovat u restaurace, ale také je možné jet dále 5 km mýtnou silnicí (30 NOK) až na parkoviště u splazu. Ke splazu Nigardsbreen se dá jít pěšky (cca 40 minut jedna cesta), nebo se dá plout loďkou po jezeře, ale loďka jede zhruba jen do poloviny cesty a dále se stejně musí pěšky. Cena loďky vyvěšena nebyla (asi 40 NOK tam i zpět), platilo se na lodi. K ledovci se jde po kamenech a dá se přímo dotknout ledovce. Splaz ledovce byl krásně rozpraskaný a tvořil nádhernou modrou jeskyni. Z ledovce se řinul mohutný proud ledovcové vody, který se vléval do jezera. Splaz leží ve výšce 300 m.n.m.. Je možné jet ještě dále údolím k dalšímu splazu, ale ten jsme si nechali napříště. Poté, co jsme se pokochali podívanou na ledovcový splaz, vyrazili jsme na ubytování ve Vandrerhejm Sogndal (pokoj a přísl. 612 NOK). Navečer jsme se vyjeli podívat do Mannheller, odkud vyplouvají každých 20 minut lodě do Fødnes. Také jsme se zastavili ve vesničce Kaupanger, kde se nachází další Stavkyrkje, který však byl již zavřený. Údajně je tam pěkná výzdoba, alespoň to bylo vidět na obrázku (vstupné 45 NOK). Cestou jsme také míjeli muzeum lidových staveb (vstup asi 70 NOK), což je dost podle toho, kolik staveb se tam dle prospektu má nacházet. Pak jsme ještě jeli do vesničky Hol, ale cesta je úzká a nic zajímavého tam není.

Sobota 24.7.2010 – Jostedalsbreen Po snídani vyrážíme k severním splazům ledovce Jostedalsbreen. Museli jsme projet placeným tunelem za 180 NOK. První zastávkou dnešního dne je ledovcové muzeum ve Fjaerlandu (vstupné 110 NOK, otevřeno od 9.00 hod.). Muzeum je velmi pěkné, v ceně je také 20 minutový film a také úžasná expozice s mluveným slovem (norsky, anglicky), znázorňující vznik naší planety přes přesličky a plavuně přes dobu ledovou a dobu dnešní až do budoucnosti. Také je tam expozice a film, věnované objevení Ötziho a jeho převozu do Itálie - Bolzana, kde je nyní umístěn. Po prohlídce tohoto muzea jsme se zajeli podívat ke splazu Supphellbreen. Tento splaz lze zahlédnout i ze silnice Rv 5. Předtím, než jsme se vydali k dalším splazům ledovce Jostedalsbreen, ubytovali jsme se v kempu Mindresunde, který leží hned vedle silnice Rv 15 (chatka bez přísl. za 460,- NOK). Poté jsme hned vyrazili ke splazu Kjenndalsbreen, kam vede mýtná silnice (40 NOK). Na konci této silnice je malé parkoviště, odkud se vyráží ke splazu ledovce. Cesta ke splazu trvá asi 30 minut po kamenech, ale k samotnému splazu se jít nedalo, cesta končila u neschůdné skály, ale i tak to byla pěkná podívaná, jak na splaz, tak na mohutný vodopád Krunefossen. Pak jsme ještě vyrazili ke splazu Bødalsbreen, opětovně po mýtné silnici (40 NOK). Obě mýtné silnice začínají asi po 20 km úseku úzké cesty z Loen. Cesta na parkoviště ke splazu Bødalsbreen vede po velmi úzké silnici, jen pro osobní vozy, která je navíc dosti rozbitá. Na konci je malé parkoviště, odkud však splaz ledovce není vidět. Vede k němu asi hodinová cesta, nejdříve po pěšině, poté přes kameny. Je možné přijít až k samotnému splazu ledovce, který vytvořil v místě, odkud z něj odtékala voda, nádherně modrou jeskyni. Cesta k ledovci vede úžasnou přírodní scénérií, je vidět nahoře ledovec, několik vodopádů i malé jezírko, do kterého se vlévá ledovcový potok, který později dále (je to vidět i z cesty) tvoří dravou řeku s peřejemi. Neděle 25.7.2010 – Runde Dnes vyrážíme na západ na ostrov ptáků - Runde. Přes mosty a tunely jsme dorazili na propagovaný ostrov. Asi už bylo po sezoně hnízdění, protože jsme spatřili jen dvě kolonie racků a u břehu jednu malou volavku. Obešli jsme celý vršek ostrova, brodili se doslova v jeho mokřadech a bahnu, ale papuchalka jsme nezahlédli ani jednoho. Ostrov Runde nás nenadchl. Pak jsme již směřovali do Alesundu, kde jsme měli zamluvené ubytování ve Vandrerhjemu. Než jsme dorazili do Alesundu, museli jsme se nalodit na dva trajekty z Folkestad do Voldy (91 NOK) a z Hereidu do Sulesundu (118 NOK) Na prvním trajektu se nedalo platit kartou. U hostelu v Alesundu (pokoj s přísl. 2.150,- Kč) není parkoviště, ale lze parkovat v blízkosti. Po ubytování jsme se ještě vypravili na ostrov Girke, kde se údajně narodil předchůdce Viléma Dobyvatele. Také jsme si prohlédli maják a pláž na ostrově Gødøya. Cesta vede tunely, z nichž jeden má pouze jeden jízdní pruh. Pokud se potkají v protisměru auta, míjejí se v rozšířeném bodě, označeném velkým písmenem M.

Pondělí 26.7.2010 – Trollkirka Po bohaté snídani, která byla v ceně ubytování, si ještě jedeme prohlédnout celý Alesund z vyhlídky nad Alesundem z Fjellstue. Prohlédli jsme si nejen celý Alesund, ale i přilehlé ostrovy, včetně těch, které jsme navštívili včera. Cesta dnes vedla do Molde a museli jsme se nalodit na trajekt z Furneset do Molde (146 NOK). Pak jsme zamířili směrem na Eide. Do Moen vede placený tunel (20 NOK - je nutné platit v hotovosti). Mezi Moen a Eide po levé straně je parkoviště a také směrovka Trollkyrkja - 4 km. První krátká část cesty vede po rovince, ale pak dobré 3 km do prudkého kopce a místy je cesta blátivá, takže mít pohory se vyplatí. Trollkyrkja - Trolí kostel je jeskyně, do které je třeba mít s sebou baterku a také se vyplatí bunda, je v ní dost chladno. Jeskyně je krátká, ale je to krásný zážitek, svítit si jen baterkou a přijít až k vodopádu. Jsou zde vlastně dvě jeskyně a v každé je vodopád. V jedné 12 m a ve druhé 14 m vysoký. Druhá jeskyně je nad první a již do ní nemusí být baterka. Do této jeskyně je vstup - tedy vlastně sestup po kovovém žebříku. V jeskyni je malé jezírko, do kterého spadá vodopád a jeskyně je barevná, že působí jako mramorová. Cesta s prohlídkou jeskyně zabere cca 3,5 hod. Ubytování jsme měli zajištěné ve Vandrerhjemu v Molde, kde byl neomezený bezplatný přístup k internetu (pokoj bez přísl. 1.900,- Kč).

Úterý 27.7.2010 – cesta do Rondane. Krátce jsme si prohlédli Molde, kde je zajímavý kostel, jehož základní kámen byl položen roku 1953, takže spíše moderní. Jsou v něm zajímavá vitrážová okna. Bohužel, naše cesta se nám blíží ke konci a my se dnes již musíme vydat směrem na východ. Do Andalsnes jsme jeli posledním trajektem přes fjord. Před Andalsnes je odbočka cca 12 km do vesnice Rødven, kde je další z kostelů Stavkyrkje. Samotné Andalsnes je malé město na břehu fjordu. Cestou na Dombas jsme projížděli krásným údolím Romsdalen a zastavili jsme se u nejvyšší kolmé stěny Evropy Trollveggen - Zeď trollů (1800 m), která má rozeklaný vrcholek. Také jsme se podívali na vodopád Slettafossen. Krátce jsme se zastavili v Dombasu a pak jsme již uháněli na ubytování v samotném národním parku Rondane v Høvringenu. Ubytování je pod Vandrerhjem a je v nádherné přírodě. Po ubytování jsme se ještě vydali na krátkou procházku na vyhlídku, asi 45 min. (tam i zpět), ze které je nádherný pohled do celého údolí.

Středa 28.7.2010 – Rondane Ráno se nejdříve vydáváme na Kvitskriuprestein, kterým se říká Kněží procesí. Jde o morénové usazeniny z doby ledové. Na parkoviště vede mýtná cesta (30 NOK) a pak vede pěšina do prudkého kopce a kolem samotného Kvitskriupresteinu následují dřevěné schody. Na prohlídku stačí půl hodina. V turistických informacích, které jsou na vlakovém nádraží v Otta, si lze mimo spousty jiných prospektů, vzít i mapku Opland, jejíž součástí je i turistická mapa národního parku Rondane. Po návratu na ubytování jsme pěšky vyrazili na vrchol Formokampen, vysoký 1429 m, odkud je nádherný výhled do širokého okolí. Lze dohlédnout i na vrcholky sousedního národního parku Dovrefjell, ale rovněž i vzdálené vrcholky Jotunheim s ledovci. Výšlap rozhodně stojí zato a není náročný (cca 4 hod.). Ubytování v hostelu Høvringen bylo fakt úžasné, v nádherné přírodě (dvě noci v pokoji s přísl. 2.865,- Kč).

Čtvrtek 29.8.2010 – Lillehammer Dnes opět vyrážíme dále na východ. Cesta nás vede přes Lillehammer, kde se zastavujeme u muzea lidových staveb a jdeme si toho muzeum Maihaugen, pohlédnout (vstupné 140 NOK). Velké parkoviště je přímo před muzeem. Venkovní část tohoto muzea je srovnatelná s ostatními většími muzei, ale vnitřní část je snad nejlepší, jakou jsme viděli. Jsou zde ukázky všech historických řemesel a také jsme zhlédli tři filmy, z doby osídlení Norska, osamostatnění Norska a z 2. světové války. Je možné navolit jazyk filmu (ang., něm.). Na toto muzeum je třeba si vyčlenit alespoň 2,5 - 3 hod. Ubytování jsme měli zajištěné v kempu Sanngrund (chatka bez přísl. 1.070,- Kč). Než jsme tam dorazili, začaly se z temných mraků valit proudy deště.

Pátek 30.7.2010 – Kongsvinger Dovolená končí a my se vydáváme směrem k domovu. Ještě se zastavujeme v pevnosti Kongsvinger ze 17. století. Samotné budovy pevnosti jsou veřejnosti nepřístupné a opevnění se zrovna opravovalo, takže podívaná nebyla moc okouzlující. Pak již vyrážíme do Švédska přes Svinesund.

Sobota 31.7.2010 – neděle 1.8.2010 – Cesta domů Do Dánska jsme přejeli přes Öresundský most (275 DKK). V Německu jsme měli zamluvený nocleh v Etap hotelu v Lübecku (49 EUR). V neděli jsme vyrazili na cestu k domovu, kolem Berlína, Drážďan až domů.

Postřehy: Na hostely a kempy se dá vyřídit slevové karty, které se velmi vyplatí. Jedná se o Hostelovou kartu, lze ji vyřídit u nás i po internetu. Pokud není tato karta, v Dánsku se doplácí k uhrazené ceně a v Norsku se platí zvýšená cena. Rovněž se dá po internetu vyřídit Skandinávská kempová karta – lze ji objednat na http://www.camping.no/. Bezplatně ji doručí na uvedenou adresu. Tato karta však neplatí na ubytování v chatkách, ale jen na stany a karavany. Při dodání karta není aktivovaná, ale lze ji za poplatek aktivovat v prvním kempu, který je v seznamu na uvedených web. stránkách (letos – 130 NOK). I když je v Norsku rozsáhlá síť kempů, v létě jsou dost často chatky obsazené. Na severu je kempů méně. Totéž platí o hostelech. Všude se dá platit platebními kartami (VISA kredit, MasterCard), jen výjimečně na krátkých trajektech se platilo hotově. Levnější pohonné hmoty se nakoupí u benzinek bez obsluhy (zvláště na severu). Je nutné znát obsluhu: přijde se k platebnímu terminálu, strčí se platební karta dovnitř, zadá se PIN, pak se vyzvedne karta. Pokud je více stojanů, zadá se číslo stojanu. Poté se načerpají pohonné hmoty, opětovně se jde k platebnímu terminálu, znovu se karta strčí dovnitř a ta okamžitě vyjede zpět i s účtem. Tím je transakce ukončena. V Německu se cena nafty pohybuje něco málo přes 1 EUR, v Dánsku nafta stála cca od 9 do 12 DKK, v Norsku od 11 do 12,50 NOK. Takto se platí rovněž parkovné. V krytých garážích bývá parkovné levnější než na otevřené ploše. Při zaparkování se automatem projede platební karta a při odjezdu se opětovně automatem projede platební karta. Běžně jsme se setkali s mýtnými silnicemi. Na začátku mýtné silnice je na kůlu „budka“, kterou otevřete a jsou tam propisovací lístečky. Na tento lísteček se napíše nahoru reg.zn. vozidla, pod to jméno vlastníka a vpravo datum a pod to částku, která byla uhrazena (bývají různé sazby na motorky, os. auta a karavany). Po vypsání se lísteček odtrhne, první část se nechá v autě a druhá, spolu s příslušným obnosem peněz se hodí do kasičky. Tím je uhrazeno mýtné. Také jsme se dívali, jak se vyřizuje rybářský lístek, resp. platí rybářský poplatek, když má někdo zájem lovit ryby v jezerech. V moři je možné lovit ryby volně, v jezerech je nutné mít povolení. Systém úhrady je buď stejný jako při placení mýtného – u jezera je „budka“, kterou otevřete a tam jsou propisovací rybářské lístky. Po vypsání si jednu část lístku necháte, druhou i s příslušným obnosem vhodíte do kasičky. Jednodenní lístek se pohyboval v rozmezí 60 – 75 NOK. Někde se také odešle jen SMS na příslušné tel. číslo a tím je rybářské povolení vyřízeno. Pokud se týká nákupů potravin, v každé vesnici (pokud má alespoň deset domů), je smíšený obchod, ve kterém je možné koupit základní potraviny. Cena bochníku chleba se pohybuje od 10 – 30 NOK. Běžně jsme kupovali bochníky chleba v ceně 15 - 20 NOK. V každém supermarketu i u benzinek (tam bývají dražší) se dají nakoupit jednorázové grily (cca 15 NOK). Gril se zapálí, nechá se 20 minut hořet a poté se může hodinu grilovat. Není problém nakoupit párky, cena není o moc vyšší jako u nás. Také mají vynikající krevetový salát, většinou v půlkilovém balení za 20 NOK. Letos jsme najeli jen 7500 km, za naftu jsme zaplatili 15.300,– Kč, za ubytování cca 44.500,– Kč, za trajekty a další mýtné cca 11.000,– Kč (nejdražší trajekt Dánsko - Norsko 2.760,- Kč, Dánsko - Německo 2.050,- Kč a Öresundský most 970,- Kč). Za vstupy jsme zaplatili cca 5.000,– Kč. Za jídlo a drobnosti jsme vydali asi 4.000,– Kč.

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Norsko 2014

    Cestopis z okružní jízdy po jižní části Norska v srpnu 2014 po vlastní ose a bez cestovky. Trasa byla zvolena od přístavu Kristiansand, nejjižnější místo Norska - Lindesnes, dále podél pobřeží až k Trondheimu a vnitrozemím zpět do Osla. V rámci více

Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@