A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Norsko - Cestopisy

NORSKO 2011

CESTOPIS 14.7.2011- 30.7.2011 od jihu Norska po Atlantskou cestu.

ITINERÁŘ 1.den
KRISTIANSAND - příjezd trajektem
Po E39 KAP LINDESNES - Nejjižnější místo Norska

  1. Maják (9-21h, 50 NOK)

2.den
Po Rv 462, 468
Panorama Rv 986
KJERAG – balvan mezi skalami, tůra asi 4 hodiny, jen za pěkného počasí
3.den
Trajekt Lysebotn – Forsand (nebo se dá objet) 610 NOK
Po Rv 13
Trajekt Hjelmeland – Nesvik 86 NOK
SAND - Lososi v řece Suldaslagen
- Lososové studio (10-18 h, 30 NOK)
Po RV 13
- Přes Roldal
4.den
Vodopády LATEFOSS (po pravém okraji vystoupat vzhůru)
Po Rv 13
Kinsarvik – tůra ke 4 vodopádům (6-7 h)
Trajekt Kinsarvik – Kvanndal 159 NOK Po E7
5.den
BERGEN – rybí trh ( po-pá 7-16 h, so 7-15 h)

  1. lanovka na Korn Floyen (až do půlnoci, 35 NOK)

Po E16 přes Voss do Flam
6.den
FLAM - Vlak do Myrdalu (250 NOK za 1 osobu) – zpátky pěšky 4-5 h
- Vlak až do Finse (+ 95 NOK)– ledovec Hardangerjokulen (tůra 3 h), zpátky do Myrdalu (možnost na kole dolů 175 NOK půjčení kola)
Panorama z Aurland do Laerdal
- Nebo nejdelší tunel 24 km, bezplatný
7.den
Po RV5 do Ovre Ardal – do Hielle – 6 km pěšky k vodopádům VETTISFOSSEN pak zpět
po Rv 5 trajekt Fodnes – Mannheller 121 NOK
po Rv 5, E 39, Rv 60 do Olden
8.den
OLDEN - výchozí bod k ledovci BRIKSDALSBREEN (na jih kolem jezera Oldevalnet, po 23 km parkoviště Melkevoll), tůra asi 1 h
Ze Strynu po RV 15
Z VIEDESETER – DO GROTLI po GAMLE STRYNFJELLSVEG (cesta ve skále) Rv 258
- Letní lyžování (za nás nebyl sníh)
Na západ ke Geirangeru
- Odbočka na horu DALSNIBBA (1476 m) – mýto 60 NOK, Nibbevegen Road
GEIRANGER - Vodopády Sedm sester
9.den
- Mezi Valldal a Trollstigen je vír Gudbrandsjevet George RV 63
- Trollstigen – Eagle Road (Eisdal, RV 63), projít k plošině (4 h)
- Vodopád Stigfossen
Po 63, 64
ATLANTERHAUSVEGEN - Rv 64 Atlantská cesta do Kristiansundu
10.den
Po 62, 64 zpět do Andalsnes
TROLLVEGEN
Po E 136 do Dombas
Po RV 15
11.,12. den
LOM - Chata Krosba – ledovec Smordalbreen
- Jotunheimen – chata Sognefjellhytta (podél silnice hradby sněhu i v létě)
- Nejvyšší hora GALDHOPIGGEN – tůra od Juvasshytty (5 h, musí se přejít ledovec, s průvodcem 175 NOK)
13.den
Po RV 51 (panorama cesta)
Jezero GJENDE - Tůra kolem jezera (plavba k Memurubu 90 NOK a tůra zpět nebo do půlky asi 4 h)
E 16
14.den
OSLO - Poloostrov Bygdoy –Muzeum vikinských lodí (9-18, 35 NOK)
- . Muzeum Fram (polární loď, 10 -16 , 60 NOK)
- (Oslo Pass za 220 NOK – vše zdarma i parkování na modrých cedulích – městské parkoviště)

VÝDAJE
KURZ byl 3,125 Kč/ NOK
Trajekt Hirtshals – Kristiansand 59 EUR (osobní auto + 2 osoby – objednáno v únoru)
Mýta celkem: asi 900 Kč (hned placené) PHM: 9500 Kč
Trajekty, mosty celkem : 6700 Kč
Vstupy, lístky, průvodce,parkoviště: 5200 Kč
CELKEM se vším všudy asi 15 000 Kč/osobu

CESTOPIS 14.7.2011- 30.7.2011
14.7. Z Kopřivnice vyjíždíme v 18.30. Přes Německo směřujeme do Dánského Hirtshalsu. Vyjíždíme sami dva ve Fabii Combi. Naši spolucestovatelé jsou již na cestě, Karel s Jančou v obytňáku, Míša se Stáňou a s jejich pubertálním synem v dodávce (Mercedes Vito).
15.7.
V 6 hodin ráno se náhodně setkáváme s ostatními v Dánsku na benzínce. Sjedeme ještě nakoupit do supermarketu a fičíme na trajekt. (dle našich poznatků, výhodnější je vyměnit EURA za Norské koruny v Dánsku ve směnárně, byl tam o dost lepší kurz než v Norsku, my jsme to zjistili bohužel pozdě  ) Na parkovišti u trajektu ugrilujeme flákoty a v 18 hodin se stavíme do fronty. V 20.31 vjíždíme na trajekt – je velký jak sviňa  Z trajektu jsme vyjeli kolem půl 1 v noci, celní prohlídka se nekonala, ale byli jsme řádně zpocení, protože alkoholu jsme samozřejmě vezli víc, než je povoleno. Celníci stáli v řadě i se psy a brali sem tam někoho, spíš teda skoro nikoho, těžko odhadnout podle čeho. Největší zážitek z trajektu bylo poznání, co je ten den v noci. V 22 hodin jsme fotili na palubě a bylo světlo jako ve dne. Po celou dobu jsme toto velmi oceňovali, člověku se nechce spát a nemusí nikam spěchat, protože i o půlnoci si v pohodě najde místo na kempování.
16.7.
Na trajektu jsme se dohodli, že dáme sraz u majáku Lindesnes – nejjižnější místo Norska, protože každý vyjížděl z trajektu jinudy a v jinou dobu. My to vzali nějakou nezpevněnou cestou přes les, uprostřed pustiny se sem tam vynořil dům, kde svítila všechna světla (to je prý v severských zemích normální) a potkali jsme lišku. Totálně jsme zabloudili a na správné místo jsme dojeli po 2 hodinách. Na betonovém parkovišti jsme rozbalili stan a šli spát. Ráno nás probudilo horko a sluníčko, než jsme posnídali a kdesi cosi, tak chtěli za vstup 50 NOKů, takže jsme se na to vykašlali (ostatní to stihli ještě zadarmo). V 11.20 vyrážíme směr Kjerag. Pro mě zkouška řidičského umění po klikatých a úzkých cestičkách, bereme to zkratkami a Karel s obytňákem jede, jako kdyby ho ukradl  Zastávka na mostě Dorgefossen s krásným výhledem. Potom jedem po staré cestě s 27 serpentýnami směr Lysebotn (cesta je od října do června zavřená). Před Lysebotnem začíná túra na Kjerag. Vyrážíme v 15.30. Psali, že cesta má trvat 2,5 hodiny, my jsme to nakopli a k šutru došli za hodinu a 50 minut. Ale pěkná fuška, musely se přejít tři kopce, z toho hned první holá skoro strmá skála s řetězy. Na kámen, který trčí nad kilometrovou propastí se po půl hodině odhodlávání, rozhodl vlézt jen Radek. Byla to opravdu výška – fuj. Radkovi se klepaly ruce ještě 10 minut potom, co z něj slezl. Cestou zpátky začalo trochu pršet, takže to dost klouzalo. Na parkoviště jsme dorazili v 20 hodin. Pobíhaly tam volně ovce, tak jsme jim dali chleba a ony nás pak honily po parkovišti, pěkně ofrklé  Byly tam zadarmo sprchy, ale jen studená voda, takže to byla rychlovka. Protože už bylo po oficiální otvíračce, tak jsme ušetřili 50 NOKů za parkec, nikdo už nevybíral. Zakempili jsme na louce kousek od trajektu. O půlnoci bylo stále světlo, ale pršelo, takže jsme udělali večírek ve Vitu a šli spát asi kolem druhé hodiny v noci (ráno?). 17.7.
Vstávali jsme až v 11, protože pršelo a foukal šílený vítr. Ostatní jeli čekat na trajekt, protože najednou kolem začaly najíždět auta do fronty, nám to trvalo déle, protože jsme museli balit stan. Vítr foukal tak hodně, že jakmile jsme vylezli ze stanu, ten se vznesl a letěl, takže ho Radek honil po louce )) Trajekt jsme stihli jen tak tak (vůbec nejel podle jízdního – lodního řádu). Zaplatili jsme 610 NOKů a pluli vyhlídkovou trasou přes Lysefjord do Forsandu. Asi 3,5 hodiny. Z trajektu vidíme známý Prekestolen, ale co jsme četli a slyšeli od známých, kteří tam byli, tak Kjerag je zajímavější (i když túra asi náročnější), ale hlavně tam není nával turistů. Z trajektu pokračujeme směrem na Sand, kde chceme chytat lososy  Cestou máme ještě jeden trajekt do Nesviku za 86 NOKů. Samozřejmě, že nás napadlo, že nebudeme platit, protože se platí na lodi a nikdo to nehlídá, ale nebudeme burani, že. Cesty mají všude nádherné samé serpentýny a tunely, bez děr! I když dost úzké a někdy je to opravdu na těsno. V Sandu leje, takže lososi se nekonají a jedeme dál do Roldalu. Tady jsme si našli opuštěné místo u řeky a utábořili se (v Norsku se může kempovat kdekoliv, jen to musí být minimálně 150 metrů od nejbližšího obydlí). Grilovali jsme maso a čekali na tmu. Po předchozím večírku jsme ale byli unaveni, tak i když ještě v 22 hodin svítilo Slunko, tak jsme šli spát za světla.
18.7.
Dneska budíček v 7.30. Už jsme s Radkem celkem rozlámaní, přece jen je to tvrdé spaní. Hromadný chleba ve vajíčku (Karel veze 70 vajec ))))))) a po 9. Vyjíždíme na vodopády Latefoss. Naše první velké vodopády jsou nádherné. Vystoupáme kolem nich nahoru a fotíme ze všech možných úhlů. Pokračujeme do Oddy. Chceme si vyměnit peníze, ale v bance chtějí poplatek 200 NOKů!!! Takže vybereme z karty. Nadáváme si, že jsme nevyměnili v Dánsku, byl tam kurz 2,883 (kolik byl v Norsku napsané nemám  ale byl opravdu o dost nevýhodnější). V IC posbíráme mapy a letáky a jedeme do Kinsarviku. Tady se vydáváme na túru ke čtyřem vodopádům. Má trvat 5-6 hodin. Zvládáme to celkem za 6,5 hodiny. Já s Jančou jsme počkaly u třetího a ke čtvrtému si vyšlápli jen ostatní. Jsme celkem utahaní, ale túra to byla pěkná a vodopády nádherné. Ve 20H vyjíždíme trajektem z Konsarviku do Kvandallu a jedeme směr Bergen. Jo a počasí bylo dnes nádherné, svítilo Slunko a bylo teplo. Cestou do Bergenu chtěli kluci přespat někde u vody, ať můžou chytat ryby, tak jsme se při hledání vhodného fleku, jen tak ze srandy projeli po mostě za 120 NOKů  Nakonec jsme stejně skončili uprostřed Bergenu, kde Radek našel nějaké parkoviště u obchodu s květinami. Do dvou do rána jsme ještě poseděli (tma začala být asi v 1 hodinu).
19.7.
O půl deváté vstáváme v nejdeštivějším městě Norska do nádherného slunečného dne. Je krásně a horko. Obytňák necháváme u obchoďáku a vyrážíme dvěma autama do centra. Místo na zaparkování zadarmo jsme nenašli, takže nakonec parkujeme v P-haus, což nás stojí 90 NOKů. Prohlídli jsme si staré město s křivýma dřevěnýma barevnýma domečkama, prošli trhy, kde prodávali spoustu mořských ryb a jiných potvor (všechno dávali ochutnat , zkusila jsem syrového humra, lososa-ten byl vynikající, černý a červený kaviár), obrovské borůvky a maliny (to jsme neodolali) a nádherné vlněné čepice, svetry a šály. To jsme si taky koupili a měli jsme si koupi víc, protože nebyly moc drahé a nikde jsme už takové neviděli. Do měst moc nejezdíme, ale Bergen můžu doporučit, je opravdu pěkný. Vyzvedli jsme obytňák a v 13.30 vyjíždíme do Flamu (píše se to s kroužkem nad a). Při pauze na oběd, proběhne první zkouška v chytání ryb, která dopadne neúspěšně. Ve Flamu se rozhodneme, že si koupíme lístek na vlak až do Finse (nejvýše položená vlaková stanice v Norsku), takže vyplázneme 880 NOKů (2 osoby z Flamu do Myrdalu, pak do Finse a zpět do Myrdalu). Po dlouhém hledání místa na spaní (v okolí železnice, jako vyhledávaného turistického cíle, je to celkem problém), nakonec najdeme kousek prostoru u cesty. Večer máme párty vodka meloun, u které chystáme svačinu na výšlap (asi 2 bochníky chleba ve vajíčku – hodně slušná hromada) a přidá se i náš nový soused Francouz. Spát jdeme asi kolem půlnoci.
20.7.
Krutý budíček v 6.30. Rychlé balení, snídaně a velmi dobrý Stáňův nápad odvézt jedno auto na půl cesty mezi Flamem a Myrdalem. U vlaku jdeme s Míšou na záchod, kde narazíme na tlupu Japonek  Vlak odjíždí v 8.35, usadíme se ve vagonu. Jsme tady nás 7, 1 týpek se sluchátkama a asi 30 Japonců. Ti byli nejlepším zážitkem z vlaku, který je nejstrmější železnicí na světě (na krátkém úseků překonává největší převýšení – nebo tak nějak, přesně to vyčtete někde na netu , já na ty technické údaje moc nejsem). Tak teda ti Japončíci cvakali foťákama a běhali od okna k oknu a pořád jen hulákali jen joooooooooooo a jeeeeeeeeeeeeeeeee (akorát víc japonsky :-D) My jsme se pak bavili tím, že jsme zakřičeli jeeeeeeee a Japončíci se vždycky nahrnuli k našemu oknu  Fakt sranda. Cestou byla 1 fotopauza u vodopádu, ale uý jsme viděli hezčí. V Myrdalu přesedáme do supermoderního vlaku do Finse (pro Inko Japončíci vyměnili sedadla a jeli zase zpátky dolů). S přibývajícími metry nad mořem (ve vlaku se to ukazovalo, jako u nás v tramvajích zastávky) se ochlazovalo (to se taky ukazovalo na tabulích) a měnila se krajina (to se ukazovalo za oknem ). Začínáme se pochodu k ledovci trochu obávat. Vystupujeme ve Finse v 1222 m n.m. Vypadá to tady jako na konci světa. Na vlakáči si uděláme chlebovevajíčkové hody a vyrážíme smě (přibližný směr) Hardangerjokulen. Po půl hodině pohodové chůze s výhledem na modrý ledovec, začíná pršet, po další půl hodině ledovec již vidět není, moc nevíme, kam jdeme, jsme mokří i přes pláštěnky a s představou, že můžeme jet už v 12.20 a ne až v 15.20 to otáčíme jdeme zpět na nádraží. Trochu se ohřejeme a už je tady vlak, kterým jedeme zpět do Myrdalu. Odtud nás čekal ještě 10 km pochod zpátky do Flamu. Procházka pěkná, ale nezdálo se to, po 2,5 hodinách, jsme byli šťastní, že nás čeká na půli cesty Fabka, kam se nás naskládalo všech 7. Dole jsme poslali pohledy, převlékli se a rozhodli se, že místo 24km tunelu (nejdelší v Evropě…nebo na světě…už nevím), pojedeme horskou cestou na okolo. Opět konec světa, ten je v Norsku na každém rohu, ale pokaždé je jiný a pokaždé úžasný. Bylo to nádherné, sem tam ještě hromady sněhu, úchvatné výhledy na fjordy, krávy a kozy volně se procházející po cestě. Hned po sjezdu jsme narazili na skvělé odpočívadlo na spaní. Kluci, že zase budou chytat ryby a tentokrát zase nic  Jen malý Libor v záchvatu lovu zahučel do moře (jojo fakt do moře, byl to záliv). Ale viděli jsme delfíny! Opravdové, máme je i natočené. Po luxusní večeři – má to své výhody mít za spojence obytňák s ledničkou- jsme pořádali soutěž o nejlepší česnek. Z posledních zbytků českého chleba se dělaly topinky a každý dal svůj česnek u kterého se hodnotil vzhled, vůně, velikost stroužku a chuť. Vítěz asi Stáňa s Míšou, ale není to tak jisté. Spát se jde ve 2 a ještě není tma (posunujeme se více na sever).
21.7.
Dnes se vstává až v 11, teda někteří (ostatní). Na snídani si dáváme zbylý chleba ve vajíčku ze včerejška, poslední topinky z českého chleba a rybičkovou pomazánku z prošlých rybiček. Od rána svítí Slunce a je horko a poprvé v noci nepršelo. Jedeme k nejvyšším vodopádům v Norsku Vettifossen (275 m). Tůru zvládáme za 4 hodiny, což je podle toho, jak tvrdili v průvodci. Vodopád je opravdu vysoký a cesta opět ze startu v pohodičce a potom krpály. Celou dobu jdeme podél neskutečně modré řeky přes kterou jsou sem tam provazové žebříky. Dokonce jsme našli 7 hub. V šest vyjíždíme směr Olden. Chceme se po třech dnech umýt ve sprše, ale v kempu nám to nedovolí, tak snad bude cestou benzínka s vodou, ať se můžeme umýt u Karla. Jedeme dalším trajektem z Fodnes. Stíháme ho akorát. Jedeme cestou Rv5 přes hory, kde se zase procházejí krávy a ovce po cestě. Vidíme z cesty ledovec Boyabreen – úlet. Jsou tady nádherná místa na spaní (i s ovečkama), ale o pár stupňů méně (asi 12). Sjedeme dolů k fjordu, tady žádné pěkné místo není, takže nakonec jsme na malém parkovišti u vody. Spíme v autě, protože na betonu je to ve stanu opravdu nepohodlné. Narazili jsme i na benzínku se sprchou s teplou vodou, za 20 NOKů to zvládneme oba dva – paráda. Na večeři jsme si udělali polévku s houbama, fazole chilli noc Cannes a těstovinový salát. Po jídle jsme šli hned spát (půlnoc). Všichni jsou unavení.
22.7.
Vstáváme v 9 hodin a jedeme na ledovec Briksdalsbreen. Cestou se stavujeme na kakání () a pečivo. Je to takový „masový“ ledovec, Japonce k němu vozí na čtyřkolkách s deštníkama. My jdeme samozřejmě pěšky, procházka je tak na hodinu, je pod mrakem a trochu prší. Zatím nejlehčí cesta, ale všechny už tak bolí nohy, že i to nám stačí. Ledovec byl úžasný, modrý a v jezírku pod ním jsou kousky ledů. V jednu chvíli dokonce začne praskat a kus uletí. Cestu lemují cedulky, které ukazují kam až ledovec sahal, který rok sahal. Taje opravdu rychle – známí byli rok po nás a když jsme srovnali fotky ze stejného místa, tak je to obrovský rozdíl. Po cestě zpět se stavíme na nějaké suvenýry, dáme oběd a Karel odveze obytňák, protože se chystáme na Gamle Strynfjellsveg, což má být cesta vytesaná ve skále a dle navigačky to má být nějaký brutál, tak pojedeme jen dvěma autama. Opět je to krajina na konci světa, akorát zase jiná než ty předchozí, jen krávy a ovce na cestě jsou stále stejné . Poté fičíme do Geirangeru, prší a je mlha, takže výhled žádný. Nenašli jsme žádný flek na spaní, jen poníka, který nám vlezl skoro až do auta. Na vyhlídce na 7 sester taky nic – mlha. Nakonec najdeme místo za nějakým křovím, celý večer i noc pršelo. Večer ještě příjde nějaký týpek, že máme jít do kempu a že zavolá politi. Ti mají asi jiné starosti, protože jsme se dozvěděli, že v Oslu byly nějaké teroristické útoky. 23.7.
Vstáváme v devět a po snídani jedem zkusit vyhlídku na vodopády 7 sester, snad bude něco vidět. Včera jsme chtěli ještě na Dalsnibu, ale v tom počasí to nemělo cenu a dneska už se vracet nechceme. Druhý pokus zase nevyšel, jedeme teda dál na Trolí stezku. Cestou zastavujeme u vodního víru Gudbrandsjevet (je to hukot). Další zastávka je na horním konci Trolí stezky a samozřejmě mlha. Z vyhlídky nejsou vidět ani vodopády ani 11 serpentin. Sjedeme níže, kde už je vidět, je to docela krpál a serpentiny jsou husté. Potkáváme český autobus, který má co dělat, aby se v zatáčkách nezlomil. Když sjedeme úplně dolů, zjistíme, ýe vyhlídka už není v mracích. Takže já, Radek a Janča děláme druhý pokus. Ostatní jedou k trajektu. Než se dostaneme nahoru, jsme zase v mracích a už není vidět ani cestou dolů. Přeplavíme se trajektem z Afarnes (kroužek nad A) do Molde. Tady někde nás čeká Atlanská cesta. Chvíli ji hledáme, potom projedeme všude vyhlášených 8 km a nic. Teď když potřebujeme opravdu škaredé počasí, tak ho nemáme. Je to pěkné, ale bez toho rozbouřeného moře to není ono. Pro jistotu si to projedeme 4x a vidíme aspoň medůzy. Fouká tady vítr od oceánu a je 11 stupňů. Z našeho nejsevernějšího místa v putování po Norsku to otáčíme zpět a hledáme plácek na ubytování. Nakonec se zabydlíme na velké louce u malého přístavu. Večer je 15 stupňů, takže teplíčko. I když by jsme šli i spát, tak čekáme na tmu. Večer ještě probíhá debata, že když už jsme tak vysoko, mohli bychom to vzít na velryby, Nordkapp a přes Rusko domu. Ani navigačky to nechtějí pobrat. O půl dvanácté čekání na tmu vzdáváme a jdeme spát.
24.7.
Po osmé hodině nás probouzí sluníčko a horko, je 18 stupňů. Rozdělujeme se, my s Radkem jedeme na Trollvegen a ostatní chytat lososi. Zatím neměli ani záběr, tak jsme zvědaví. Sraz je v Lomu. Je 16.45 a ještě máme před sebou 175 km (a není 175 km norských jako českých!), nějak jsme se zdrželi. První zastávka byla u takového pěkného baráčku, kde jsme objevili kotvu z britské lodi Edingburg, která tam byla za druhé světové války potopena torpédy (včera jsme v Grotli zase narazili na sestřelené německé letadlo). Potom jsme našli benzínku se sprchou, takže zase za 20 NOKů to bylo po třech dnech super. Do třetice jsme odbočili na Trolí stezku, protože bylo nádherně. Vypadalo to tam úplně jinak než včera. Dokonce jsme zjistili, že nahoře jsou dvě vyhlídky a ne jen jedna a z té první ze včerejška není nic moc vidět ani když je jasno. Stálo by to tam za trek, ale tolik času nemáme. Cesta serpentýnama dolů se protáhne, v zatáčkách se totiž seklo pár autobusů a nešlo jim to tam ani zpátky (mají 180 stupňů). Pak jsme konečně dorazili k Trollvegen – Trolí stěna 1100 m. no, takové normální. A teď fičíme do Lomu. Cestou je ještě starý kamenný most, kde si dáme pauzu na konzervu. O půl deváté jsme dorazili na spací flek, ostatní ho už měli vybraný. Po večeři se šli kluci projít do lesa a donesli 15 krásných hřibů. My jsme mezitím udělaly palačinky – mňam. Poprvé jsme spali v lese, takže nechyběla debata o tom, jak nás napadnou pižmoni a losi  Spali jsme v autě )) PS: nechytli ani rybičku!
25.7.
Budíček v 7 hodin, všichni jsme psychicky připraveni vystoupit na nejvyšší horu Skandinávie (i celé severní Evropy), i když po smskách od Ivy, to je těžké. (známí jsou taky v Norsku a na nejvyšší horu vystoupali před dvěma dny, trasou bez průvodce a sněžilo jim) Jenže prší. Budíček se posouvá na 8.30, protože z materiálu máme zjištěné, že s průvodcem se vychází v 9.30 a 11.30. Pořád prší, ale jedem to teda aspoň očíhnout. Takže dneska bychom to stejně nestihli, odbočili jsme na první odbočku Spiterstulen, cesta mezi krávami a lesem, o které jsme pochybovali, že někam vede. Nakonec jsme dojeli k chatám, zataženo a mlha. Byl to výchozí bod na Galdhopiggen, ale delší cestou po jiné trase bez průvodce bez ledovce. Potkali jsme dva Čechy, kteří se do toho nečasu přímo těšili. Cestou dolů jsme narazili na to, o čem jsme zatím jen četli. Spoustu obrovských, ale fakt obrovských hřibů, které byly všude kolem. Jelo se pomalu a houby se sbíraly přímo z auta – nekecám!  Jeli jsme dál až jsme objevili správnou cestu na chatu Juvashytta. V polovině cesty závora a 85 NOK poplatek, takže všichni do jednoho auta a hurá vzhůru. Nekonečná cesta do oblak. Nahoře jsme to očíhli, přečetli si upozornění na nebezpečí, které hrozí při přechodu přes ledovce bez průvodce (bylo tam speciálně v češtině – jediné v celém Norsku). S Radkem jsme se jeli podívat do Lomu (ostatní to stihli už včera), prohlédnout si městečko. Podívali jsme se na typický dřevěný kostel stavkyrke, ale dovnitř jsme nešli, prože vstup. Prošli jsme město, obchůdky a skanzen. Ostatní mezitím našli luxusní plácek na bydlení. Odpočívadlo mezi stromy u řeky, byly tam stolky a lavice, záchod s toaleťákem a teplou vodou. Na večeři byla, jak jinak, hřibová polévka a hřibová omáčka s těstovinami. Pak jsme hráli aktivity a ještě dělali grilované hermelíny. 26.7.
Budíček po osmé. Na Galdhopigen vyrážíme já, Radek, Míša a Stáňa. Je chladno a prší. V 10 jsme u chaty, mrholí a je mlha, ale zaplatíme průvodce a v 11.20 je sraz. Před náma už vyšly 2 skupiny po asi 70ti lidech. I malé děti, tak si říkáme, že to asi tak hrozné nebude, ale to ještě nevíme, že norské děti jsou trochu jiné. Jsme skupina asi 50ti lidí, z toho my čtyři a pak 2 Němci kolem 60ti let, zbytek Noři. Ještě si říkáme, že by se to mohlo rozdělit na nějakou rychlejší skupinu (my samozřejmě v té rychlejší). Vyfasujeme úvazky a mačky a vyrážíme před 12 hodinou. Tempo je od začátku rychlé a tak to zůstane po celou dobu (i ve chvílích, kdy už by jsme se přeřadili do pomalejší skupiny ). Norské děti skáčou a jsou vysmáté i cestou zpět – asi tady chodí každý týden (takový náš Javorník ). Celou dobu jdeme po šutrech, pořád jen šutry a šutry, nepředstavitelné. Pak sníh, šutry, sníh, šutry a pak ledovec. Nasadíme mačky, přivážeme se na lano a jdeme. Míša ztrácí mačku asi po dvou minutách, pak i druhou, tak jde bez, ale po tom ledu nic moc. Je to takové modré a postupně přibývají i hluboké trhliny. A je tam spoustu mrtvých myšiček  Za ledovcem si myslíme, že je konec. Prý kilometr a jsme tam. Tak jednak norský kilometr je jinak dlouhý než český a druhak rovný kilometr je jiný než kilometr skoro 90ti stupňový a zase jen šutry. Konečně nahoře.Galdhopiggen 2469 m n.m. Na pohledu vidíme, co by jsme měli vidět, asi by to bylo pěkné nebýt té mlhy. Jsou 4 stupně. Máme tak 40 min pauzu a pak dolů. Cesta dolů je ještě horší. Musíte se pořád soustředit, ať si nezlomíte nohu. Nekonečná cesta, krpál ze šutrů, ledovec, šutry, šutry, sníh, šutry, sníh, šutry, šutry. V 18 hodin jsme v cíli. Hodně unavení. Dáme sprchu za 20 NOK a jedeme do „kempu.“ Na večeří máme nachystanou hřibovou polévku a grilované maso, protože se musel uvolnit mražák na hřiby. Ani se nám nechce mluvit. A zjišťujeme, že není co pít. Vedle stanují Češi a jsou na tom stejně. Jdeme spát asi v 10, za světla.
27.7.
Vstáváme až po 10.hodině. Konečně neprší, Oskar se snaží prodrat, ale moc mu to nejde. Uklidíme naše jediné dvoudenní tábořiště a vyrážíme před 12 h směr jezero Gjende. Po chaotickém rozhodování, kdy zjišťujeme, že by jsme museli šlapat 15 km, se rozhodujeme, že dojdeme jen na vrchol (1700 m n.m.), což mělo být 5 km, jenže z 900 m n.m. Takže celou dobu do řádného kopce. Opět se ujišťujeme, že norských 5 km není českých 5 km. Na vrcholu má být vidět různé položení dvou jezer, ale nic. Je to ještě dál. Stáňa a Libor se vydají ještě kousek, ale vidí to jen zdálky. Slunce svítí a je nádherný výhled. Vyšli jsme asi o půl třetí, návrat je v sedm, je vedro, jako by bylo poledne. Radek s Liborem statečně vlezou do jezera, ostatní to nedáme, protože je fakt studené. O půl deváté vyjíždíme směr Oslo po Rv51 s panoramatickými výhledy. Zase úplně jiná krajina. 150 km před hlavním městem se ubytujeme na nějakém odpočívadle. V 23 hodin se dokonce trochu stmívá. Stáňu trochu přiotrávíme repelentem (je horko, tak se asi vyrojili komáři) a jdeme spát.
28.7.
V noci prší, ale v 10 nás vzbudí slunečné počasí. 27˚C. Kolem půl 12 jedeme navštívit Oslo. Máme zprávy, že po teroristických útocích, už je to dobré. Cestou dokonce projíždíme kolem toho ostrova (to jsme zjistili až doma, že to byl on), kde se to stalo, je tam mnoho svíček, květin, lidí, policajtů. V Oslu bez problému najdeme Vikingské muzeum. Zaplatíme parkovné na hodinu a jdeme. Platíme vstupné jako studenti. Moc tam toho není, ale lodě jsou zajímavé. Potom jdeme do muzea polární lodě Fram, s kterou dobyli severní i jižní pól. Tohle muzeum je super, můžete si projít celou loď. Tady nám studenti už neprošli  je šílené vedro, 30˚C, už jsme teplu odvykli. Na parkovišti zjišťujeme, že Karel dostal pokutu 500 NOK. My ne, asi proto, že jsme chtěli zaplatit na delší dobu ;-). Měli za stěračem lístek (doma pak posílali nějaký mail na adresu z toho lístku, že to nevěděli a kdesi cosi, ale nikdo se neozval ani pokutu nikdo nechtěl zaplatit). Po 17.hodině začíná opět pršet, tak se tomu snažíme ujet směr Švédsko. Nějakým záhadným způsobem se Stáňa s Míšou dostanou 70 km před nás. Stáli jsme ještě na hranicích, chtěli jsme si nechat vrátit daně, ale měli jsme málo účtů (350 NOK). Taky jsme chtěli zaplatit mýto, v Norsku mýtné brány jen snímají SPZ, ale to nešlo. Do půl roku by měla dojít faktura, ale teď je rok 2014 a stále nic  Osprchovali jsme se, pak Karel zjistil, že má defekt, tak ještě měnil kolo. Za poslední NOKy jsme natankovali a opustili Norsko. Na místo přespání jsme dorazili někdy v 23 hodin. Už byla tma  něco se pojedlo, popily zbytky a v 1 jsme šli spát.
29.7.
V devět nenápadně všechny budíme. Koupání v moři neklapne. Je zataženo, docela teplo, ale fouká dost vítr. Jedeme ještě na nějakou vyhlídku, uděláme první a poslední společnou fotku a rozdělujeme se. My se ještě projdeme k moři a chceme okouknout Švédskou Ikeu. Ostatní už jedou, mají přece jen pomalejší auta. Výlet do Ikey byl moc vydařený. Nakoupili jsme spoustu věcí v akci (třeba polštářky do stanu, lampy, koupelnovou podložku…), pak i nějaké dobroty (brusinky, lososa…)a hlavně jsme se totálně nacpali (párky v rohlíku, pizza, zmrzlina…) za ty prachy, nekup to. Je úlet, že tam všechno stojí stejně jako u nás. Potom nám trochu zkazily náladu 2 mosty v Dánsku, za jeden 295 DKK a za druhý 220 DKK. Mazec. Rada pro příště, koupit zpáteční trajekt. V Dánsku jsme měli ještě jeden pokus s koupáním v moři, ale byla zima. V Německu jsme náhodou na jedné benzínce narazili na naše, tak jsme domluvili, že za Berlínem dáme sraz a my jelikož jsme rychlejší nachystáme večeři. Jenže od té chvíle začalo pršet a prší pořád. Teda pršet je slabé slovo, fakt lije. Na benzínce v dešti vaříme rýži a smícháme hotovky. Moc se tomu nechce. Už jsme mokří, tak to necháme vařit a sedíme v autě. Po půlnoci dorazí ostatní, jídlo odneseme do obytňáku, dáme skleničku, rozloučíme se a jdeme spát, asi v 1 a pořád lije. Chtěli jsme vyjet tak v 5, ale pořád lije, je hnusně a zima, takže vstáváme až v 7. Uděláme jen nejnutnější, jsou to fakt nejhorší podmínky za celou dobu a vyjíždíme. Na dvě hodiny si objednáváme doma oběd. Dorazíme v 14.15.
NAJETO: 6 410 km

VSUVKA
- Poznámka v deníku, kam se podívat (někde i znova) příště: Kjerag, Preikestolen, Andenes (velryby), Nordkapp, cesta Gamle…, výšlap na Trolí stezce, Dalsnibba, Galdhopigen (druhou trasou), Gjende (dvoudenní trek), 24 km tunel Laerdal, Trolltunga (Odda, Hardanger výstupek skály), Bergen, Folgefonna glacier, Hardangerjokulen (z Finse)

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Norsko 2014

    Cestopis z okružní jízdy po jižní části Norska v srpnu 2014 po vlastní ose a bez cestovky. Trasa byla zvolena od přístavu Kristiansand, nejjižnější místo Norska - Lindesnes, dále podél pobřeží až k Trondheimu a vnitrozemím zpět do Osla. V rámci více

Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@