A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Norsko - Cestopisy

Skandinávie 2009

Na severu je krásná příroda, i když někdy drsná. Jeli jsme přes Švédsko, Finsko až na samý sever evropské pevniny v Norsku. Pak jsme se Norskem vraceli domů s malou zastávkou v Dánsku.

N o r s k o 8. 7. - 2. 8. 2009

Středa 8.7.2009 – čtvrtek 9.7.2009 - vyrážíme na cestu přes Německo, Dánsko do Švédska
Ve středu odpoledne jsme ve dvojici vyrazili na naši další cestu za poznáním Skandinávie. Nocleh jsme měli zamluvený v Etap hotelu v Berlíně (cena 39 EU). Při další cestě jsme se tentokrát rozhodli pro trajekt (64 EUR) z Německa (Puttgarten) do Dánska (Rødby) a dále přes Öresund (275 DKK) do Švédska. Trajekt jezdí každou půlhodinu a plavba trvá cca 45 minut. V Německu se cena nafty pohybuje něco málo přes 1 EUR, v Dánsku nafta stála cca od 10 do 12 DKK. Ve Švédsku jsme ubytování měli zajištěné v hotelu F1 v Jönköpingu (390 SEK).

Pátek 10.7.2009 – poznáváme Švédsko
První zastávku jsme si udělali ve městečku Gävle, kde jsme se prošli po pěší zóně a navštívili na konci pěší zóny místní kostelík se zajímavými varhany. Kostel stojí na břehu řeky, u které se rozkládá stará čtvrť s typickými dřevěnými domky. Další zastávkou byl Söderhamn. Je to hezké městečko se spoustou zeleně, s krásnou radnicí a zajímavým kostelem, trochu připomínajícím spíše ruské kostely. Bohužel jsme přišli pozdě, ve tři hodiny se kostel zavírá, takže jsme dovnitř nemohli nakouknout. Parkoviště je přímo před radnicí, na kameny vydlážděném prostoru. Kostel se nachází hned u radnice. Také jsme se šli podívat na vyhlídkovou věž, která je od kostela pěkně vidět. Knižní průvodce sliboval ve věži restauraci, žádná tam nebyla a věž byla uzavřena. Ale byl od ní krásný výhled na celé město. Nocleh jsme měli zamluvený v campu Mohed, asi 15 minut od Söderhamn, jehož součástí je i Gästehaus. Velký pokoj s umývadlem, příslušenství na patře, v ceně 390 SEK na břehu jezera Fjösen. Ve Švédsku požadují platby v hostelech a campech již při rezervaci. Nafta ve Švédsku stála od 11 do 11,70 SEK.

Sobota 11.7.2009 – národní park Skuleskogen
Dnes jsme se zajeli podívat do malé rybářské vesničky Lörudden, která se nachází na výběžku pevniny do moře. Pobřeží lemují velké placaté kameny, nabízející se k odpočinku. Další zastávku jsme měli ve městě Sundvall. Friluftmuzeum (skanzen) se nachází na kopci Södra Stadsberget s rozhlednou. Až k tomuto muzeu se dá vyjet autem. Je to spíše odpočinkový park pro obyvatele města, ale z rozhledny je nádherný výhled na celé město. Naše další kroky směřovali na Härnösand, za kterým se nachází velký most přes jeden z fjordů a za ním Höga Kusten – vyvýšené pobřeží, kde jsou zachovalé rybářské vesničky a možnost pěších túr. Tato oblast byla nedávno zapsaná do seznamu UNESCO. My však pokračovali dále do národního parku Skuleskogens, kde jsme se chtěli podívat do 200 m hlubokého kaňonu Slätterdalskreven. (Odbočka z hlavní silnice je za Docksta). Cesta k němu je dlouhá asi 4,5 km a zabere cca 2 hodiny chůze. Na celý okruh a krátkou zastávku na vyhlídce u kaňonu si to chce vyčlenit cca 5 hodin (My měli 3,5 hod. a bylo to zoufale málo). Z vyhlídky vedle soutěsky je opravdu úžasný výhled na jezera a dále na moře s ostrůvky. Nocleh jsme měli zamluvený v Lufta Camping. Za velmi jednoduchou chatičku bez vody, ale s vařičem a ledničkou, jsme zaplatili 250 SEK. Pěkné sociálky a kuchyňka v blízkosti. Recepce otevřena do 22.00 hodin.

Neděle 12.7.2009 – hurá do Finska
První zastávku jsme si udělali ve městě Skeleftea, ve kterém se nachází spousta zeleně a parků. My jsme se prošli parkem Nordana. Za tímto parkem se nachází i místo zvané Bonnstan, kde se nachází 392 starých domů ze 17. století. Nepočítali jsme je, ale je jich vskutku spousta, uspořádaných do několika ulic. Dále se pak nachází kostel a také malý ostrůvek Kyrkholmen. Krátkou zastávku jsme udělali také ve městě Lulea, kde jsme si prošli pouze pěší zónu. Přes města Happaranda – Tornio jsme se dostali až do Finska. Nocleh jsme měli zajištěný v Rovaniemi v Hostelu Rudolf. Recepce se však nachází u pěší zóny v hotelu Santa Claus. Od hostelu je to asi 15 minut pěšky. Za pokoj s příslušenstvím jsme zaplatili 53 EUR. Při odjezdu jsme klíč vhodili do schránky u vchodu do hostelu. Rovaniemi je městečko blízko severního polárního kruhu, kde se zastavuje spousta turistů. Je zde také nejseverněji na světě položený McDonald's, alespoň to takto uvádějí v průvodci. Je kousek od Hostelu Rudolf. Ve Finsku se cena nafty pohybovala těsně nad 1 EUR.

Pondělí 13.7.2009 – Finský sever
Ráno se ještě zastavujeme v Rovaniemi u luteránského kostela, ve kterém jsme si prohlédli krásnou 14 m vysokou oltářní fresku Pramen života. U kostela je památník na boje 2. světové války a také hřbitov padlých vojáků v obou světových válkách. Z náhrobků jsme zjistili, že v prosinci 1939 zde musely být líté boje, neboť v tomto období padlo mnoho finských vojáků. Další zastávkou byla vesnička Santa Clause. Tato vesnička je velkou atrakcí zejména pro rodiny s dětmi, neboť je možné se nechat vyfotit se Santou za „pouhých“ 25 EUR. Je zde spousta obchodů se suvenýry, i když nutno podotknout, že vůbec ne předraženými, jak jsme stihli poznat. Také je v této vesničce vyznačen severní polární kruh, u kterého se nezapomene žádný z turistů vyfotit. Po krátké zastávce v Santově vesničce jsme pokračovali do zlatokopeckého muzea Tankavaara (vstupné na osobu 15 EUR). Doporučuji toto muzeum navštívit, rozhodně stojí za zhlédnutí, parkovat se dá přímo před vhodem, u kterého se kupují vstupenky. Před vstupem doporučuji použít repelent. Značka „pozor komáři“, která se v tomto muzeu nachází, hovoří za vše. V muzeu se projdete po starém zlatokopeckém městečku, spatříte dům, postavený z láhví a také si můžete, při trošce štěstí, vyrýžovat zlatinku. Velmi pěkná je rovněž interiérová část, zejména s názvem „muzeum zlata“, kde je názorně ukázáno, kde a jak se rýžuje zlato v jiných částech světa a není zapomenuta ani Česká republika. Vedle zlatokopeckého muzea se nachází národní park Kolilliskaira, kde je možné si udělat 1km, 3km nebo 6km okruh. Protože nám začalo pršet, vyrazili jsme raději k místu ubytování v Inari. Nocleh jsme měli zajištěný v hostelu Youth Holiday Centre Vasatokka na břehu jezera (www.hostelclub.com). Za pokoj s umývadlem, včetně povlečení a ručníků, jsme zaplatili 48 EUR. Sociálky, kuchyňka a pěkné posezení u TV, je vždy pro pět pokojů společné. Ve Finsku nezapomeňte ochutnat uzeného lososa, kterého prodávají ve stáncích na odpočívadlech. Je vynikající.

Úterý 14.7.2009 – z Finska do Norska na poloostrov Varanger
Ráno jsme si zajeli kousek zpět do Inari, neboť jsme se chtěli podívat do Saámského muzea Siida. V průvodci píšou, že se jedná o jedno z nejlepších laponských muzeí. Vstup je od 9.00 hod. a vstupné 8 EUR na osobu. Nejprve jsme si prohlédli vnitřní část expozice, která je velmi pěkně uspořádaná, dozvěděli jsme se např., jak dlouho svítí sluníčko v jednotlivých měsících, názorně je ukázáno, jak docházelo k osídlení Laponska a z videoukázek jsme pochopili denní život Saámů od počátku osídlení až po dnešní dobu. Např. jsme se dozvěděli, že kůže ze soba se využije úplně celá. Nejen jako hlavní kožešina buď na spaní, nebo na kabát, ale kůže z hlavy se použije na výrobu bot a kůže z noh na výrobu kalhot. Neméně zajímavá byla i venkovní sekce, kde rovněž všechny objekty byly popsány (rovněž v angličtině a němčině), ale nechybělo ani názorné zobrazení, k čemu byly využity. Prohlédli jsme si saámský dům, který byl obýván až do roku 1950, příbytky pastevců sobů, lovců zvěře a rybářů, ale také zlatokopů. Pochopili jsme, jak se do pastí chytá liška, vlk, medvěd, nebo rosomák. Překvapilo nás, že jedna rodina snědla tisíc sušených ryb, asi proto dodnes na severu je vidět taková spousta sušárek tresek. K vidění je rovněž ustájení pro soby a letní sídla kočovných Saámů. Průvodce v tomto případě určitě nelhal a každému doporučuji muzeum ke zhlédnutí. Naše další cesta vedla na sever, mezi spoustou větších, či menších jezírek a řídkých lesů. Poslední krátkou zastávku ve Finsku jsme udělali u malého protestantského kostela. První zastávkou v Norsku bylo město Kirkenes, který leží stejně východně jako turecký Instanbul. Zde končí trasa Hurtigruty a toto město leží cca 10 km od ruských hranic. Pršelo, mraky ležely nízko a tak jsme si prohlédli jen místní kostel a vyrazili dále k Tana Bru. Cestou jsme se zastavili u velmi pěkné peřejovité řeky, kde zrovna rybáři měřili a vážili své kapitální úlovky. U Tana Bru jsme zamířili na sever, protože jsme měli ubytování zajištěné v Pesjonat & camping Berlevag (www.camping.no). Za útulný pokoj v penzionu jsme zaplatili 600 NOK za noc. Sociálka a kuchyňka na patře. Pro penzion sprchy zdarma, pro camping na mince. Při příjezdu pršelo a teplota klesla na 8°C. Kolem jedenácté jsme vyrazili na procházku městečkem Berlevag, které má asi tisíc obyvatel. V Norsku se cena nafty pohybovala od 9,70 do 11,60 NOK.

Středa 15.7.2009 – poznáváme Varangerhalvøya
Vyrazili jsme poznat poloostrov Varanger a měli jsme naplánovanou cestu až do Hamningbergu (kde cesta končí) a zpět. První zastávkou bylo naleziště laponské kultury Ceavccageodge, ale vnitřní sekce byla uzavřená, teprve ji instalovali. Venkovní sekce na 8km stezce popisuje nalezené pozůstatky laponské kultury, staré 10000 let. Toto naleziště se nachází před městečkem Vadsø. Na ostrově Vadsø jsme si prohlédli přistávací zařízení pro vzducholodě – Luftskipsmasta. Startovala zde i vzducholoď Italia. Pak jsme již mířili dále na východ. Začalo pršet a tak jsme úžasnou přírodní scénérii mezi Vardø a Hamningberg mohli sledovat jen z auta. Rozeklaná vysoká barevná skaliska, tyčící se k šedé obloze jak dračí zuby, šlehal ostrý severní vítr a pobřežní skály bičoval nelítostný příboj studených vln. Natáčel se zde prý nějaký díl Hvězdných válek. Příroda skutečně připomíná dobu buď dávno minulou, nebo jak z jiné planety. Jak krásně zde musí být při svitu slunce. Důvod – proč se někdy na tato místa znovu vrátit. Při zpáteční cestě jsme tunelem projeli na ostrov Vardø, protože jsme si chtěli v městečku Vardø prohlédnout hvězdicovou pevnost Vardøhus Festing. Vstupné 30 NOK se háže do velké miny, před vstupem do pevnosti. Tato pevnost je nejsevernější pevností na světě a nachází se zde spousta ruských děl, které Němci ukořistili za 2. světové války. I vnitřní expozice se vztahují ke 2. světové válce, i když byla pevnost postavena již v 18. století. Z věže pevnosti je pěkný pohled na město. Krátkou zastávku jsme si udělali i v místním kostelíku. Městečko Vardø leží na ostrově, který je spojen pevninou téměř tři km dlouhým tunelem, 88 m pod hladinou moře. Po příjezdu do Berlevagu jsme ještě vyjeli o půlnoci, podívat se do opuštěné rybářské vesničky Store Malvik a málem jsme přejeli lišku. Při hezkém počasí se dá vystoupat západně od Berlevagu na posvátný kopec a sledovat půlnoční slunce. Bohužel, nám to hezké počasí dopřáno nebylo. Nocleh jsme měli na stejném místě jako předchozí den.

Čtvrtek 16.7.2009 – vyrážíme na Nordkyn – nejsevernější část evropské pevniny
Při odjezdu z poloostrova Varanger jsme se na chvíli zastavili v Bätsfjordu, kde je největší rybářský přístav v severní části Norska. V přístavu byla uložena spousta kádí na ryby a košů na kraby a také rybářských sítí. V místním kostele je velké barevné vitrážové okno, 85 m2 velké. Pak jsme již mířili směrem k Tana Bru a to kolem lososové řeky, ve které rybáři tyto ryby chytají tak, že postaví zátarasy a ryby vyloví. Cesta mezi Tana Bru a Itsfjord se zrovna opravovala, ale uzavřená nebyla, to zde není zvykem, vše se opravuje za plného provozu. Při příjezdu na poloostrov Nordkyn jsme se nejdříve jeli ubytovat. Nocleh jsme měli zamluvený v hostelu Mehamn (www.hihostels.no). Za malý pokoj s povlečením a ručníky jsme zaplatili 650 NOK za noc. Kuchyňka a sociálka na patře. Po ubytování jsme se zajeli podívat do Kjøllefjordu, abychom se pokochali pohledem na Finnkirke. To je skalní útvar, který připomíná kostel či katedrálu. Tento skalní útvar lze spatřit, když se z přístavu podíváme v moři na levý konec skalních útesů. Cesta do Skjøtningbergu byla sice dlouhá jen 11 km, ale jeli jsme ji hodinu, protože tato šotolinová cesta byla plná velkých děr. V této vesničce je jen pár domů a malý rybářský přístav. Protože k nám bylo tento den počasí milostivé, vyrazili jsme ještě do Gamviku a dále na sever k majáku, který je nejsevernějším majákem na evropské pevnině. Také jsme si skutečně o půlnoci vyšli naž na výběžek Kinnarodden, který je nejsevernějším výběžkem evropské pevniny (Nordkapp leží na ostrově). Sluníčko se nám bohužel cudně schoulilo do mraků, tak nás ochudilo o krásný zážitek půlnočního slunce, které bychom viděli vysoko na obloze. Alespoň jsme mohli pozorovat tuleně, jak dováděli ve vlnách, které se s rachotem tříštily o rozeklaná skaliska. Teplota klesla na 4°C a dul ostrý severák. Ve dvě hodiny v noci sluníčko přece jen vykouklo z mraků a ozářilo oblohu. Ve tři hodiny v noci, když jsme uléhali ke spánku již zářilo vysoko na obloze.

Pátek 17.7.2009 – na severu bývá nevlídno
Dnešního dne jsme si chtěli projet poloostrov Nordkyn. Počasí se však změnilo, drobně pršelo a byla mlha. Tak jsme se alespoň zajeli podívat do Skjänes. V této malé vesničce, kam vedla krásná, i když úzká, asfaltka, jsme si prohlédli kostelík a udělali krátkou procházku. Fičel severák, ale teplota vystoupala na 7°C. Kolem osmé večer měla v přístavu v Mehamn krátkou zastávku loď Hurtigruta. Koukli jsme se, jak vyplouvala na další cestu. Plačtivě jsme se rozloučili se severním mořem, protože opět pršelo, zamávali Hurtigrutě a raději se šli schovat do tepla hostelového pokoje. Nocleh na stejném místě jako včera.

Sobota 18.7.2009 – směr jih - Karasjok
Když jsme vyráželi na cestu, bylo 6°C. Při přejezdu náhorní plošiny klesla teplota na 4°C a foukal čerstvý severák. Ale je pravda, že Nordkyn je krásný a rozhodně stojí za zhlédnutí. Navíc není tak přecpaný lidma jako Nordkapp, který začíná být silně komerční záležitostí. Než jsme dorazili do Lakselvu, minuli jsme spoustu jezer a jezírek, viděli jsme také zničené březové lesy housenkami můry Oporinia autumnata. Karasjok je hlavní město Saámů – nachází se zde také saámský parlament. My jsme si prohlédli za 75 NOK na osobu saámské muzeum. Muzeum Siida v Inari je podle nás lepší. Ale i v Karasjoku není muzeum špatné, hlavně vnitřní sekce je zajímavá. Jsou zde umístěny věci denní potřeby Saámů a jejich oděvy. Nocleh máme zajištěný v Husky campu, který je uveden pod Vandrerhjem za 800 NOK. Spíme ve srubu, plném kožešin, kde jsou dvě ložnice a velká společná místnost s kuchyňským koutem. Sociálky jsou ve srubu recepce. Večer jsme se šli projít kolem campu, ale komáři byli fakt dotěrní.

Neděle 19.7.2009 – přes Finsko opět do Norska
Opět vyrážíme na jih. První zastávku jsme si udělali v Kautokeino v galerii stříbra Juhls. Jsou tam úžasné věci až oči přecházejí. Pokud zde zakoupíte věci za vyšší hodnotu (více jak 2.300 NOK), vyplní vám formulář a na hranici vám vrátí daň. Dřevěný skokanský můstek, ze kterého jsme si prohlédli celé Kautokeino, byl v dezolátním stavu. Na jih jsme vyrazili přes Finsko a po finské straně finsko-švédské hranice, která z velké části prochází středem řeky, jsme směřovali opět do Norska. Na chvíli jsme se zastavili u hory Saana, ale vzhledem k tomu, že by výstup trval nejméně 4 hodiny a my se museli jet ubytovat, odložili jsme tento výšlap na jindy. Ubytování jsme měli zajištěné v campu v Helligskogenu, který je veden pod Vandrerhjem. Camp se nachází asi 30 km před Helligskogen – Skiboten. Za velký pokoj se sociálkou a kuchyňkou na patře jsme zaplatili 340 NOK (Uplatnili jsme slevu na hostelovou kartu. Tato sleva nám byla poskytnuta při všech následujících ubytování. Kartu lze vyřídit na mnoha místech v ČR, stojí 200 Kč na osobu a rok, bez ohledu na věk. Celkově jsme při uplatnění slevy na hostelovou kartu ušetřili za ubytování více jak 2500 Kč. Všechny další ceny hostelů jsou nyní uvedeny již po akceptaci této slevy). V pozdní večer jsme se prošli v okolí campu, kde se nacházela krásná skaliska a řeka obtékající camp. Půlnoční sluníčko nebylo pro vysoké skály vidět.

Pondělí 20.7.2009 – Tromsø
Dnešní cesta byla hodně krátká, jen kolem fjordu do Tromsø, které nazývají Paříží severu a kde také velmi hojně roste Tromská palma, u nás známá jako Bolševnik. Stejně jako loni nás toto město přivítalo deštěm. Následně se počasí alespoň trošku umoudřilo a my se jeli podívat přes vesničky Eidkjosen a Norsfjordbotn až na výběžek Hildesøya. Cestou jsme míjeli krásné, ale liduprázdné pláže. Není divu, když venku byla teplota kolem 9°C. Objeli jsme celý výběžek přes Sandvik, zpět do Tromsø. Nocleh jsme měli zajištěný opět v hostelu – jsou to koleje a z okna je nádherný výhled na fjord a hory, pokryté zbytky sněhu. Za velký pokoj s umývadlem, sociálky a kuchyňka na patře, jsme zaplatili 450 NOK. Posledním bodem programu dnešního dne byla jízda lanovkou nad Tromsø, odkud je z výšky 420m krásný výhled na celý ostrov a město. Cena lanovky 99 NOK na osobu. Za krásného počasí je možné vidět půlnoční slunce. Tromsø se nachází na ostrově, který je s pevninou spojen mostem a také tunelem. S dalším ostrovem je spojen mostem. Pod celým ostrovem se nacházejí tunely, ve kterých jsou parkoviště a ve kterých vedou silnice a dokonce je tam na silnici v tunelu i kruhový objezd.

Úterý 21.7.2009 – Senja
Cestou z Tromsø na Senju jsme zastavili na pár místech, abychom se pokochali pěknými pohledy a udělali pár snímků. Na Senje jsme chvíli hledali ubytování. Když se přejede v Silsandu most přes fjord, je nutné hned za mostem zabočit doprava a jet asi 5 km. Za pokoj v hostelu s kompletní sociálkou, povlečením a ručníky, jsme zaplatili 568 NOK. Po ubytování jsme vyrazili na obhlídku ostrova. Nejdříve jsme se jeli podívat na výběžek Vangnshamn. Poté jsme zamířili do Laukviku. Následovala Ballesvika a posledním místem, které jsme navštívili byla Sjursvika. Z časových důvodů jsme vždy uskutečnili pouze krátkou procházku. Senja je nádherný ostrov, který skutečně stojí za podívanou. Nachází se zde také trolí park – určený pro zábavu dětí. Domy na tomto ostrově jsou krásné, projevuje se velká variabilita a barevnost při řešení dřevěných domů. Na poslední zastávce na nás vykouklo sluníčko a vzhledem k tomu, že se pomalu blížila půlnoc, my spatřili loďku na zlaté mořské hladině. Krásná podívaná.

Středa 22.7.2009 – cesta na Vesterály
Z pevniny na Vesterály vede most. Po ubytování v Sortlandu jsme vyrazili na obhlídku. Zamířili jsme na Andøyu, kde již začalo noční slunce měnit barvy okolní přírody do červena. Půlnoční slunce jsme chtěli pozorovat na vyhlídce, kousek od Stø. Když jsme tam dorazili, sluníčko se již začalo koupat v moři. Hostel v Sortlandu se nachází hned za hotelem. Za pokoj jsme zaplatili 390 NOK. Kuchyňka a sociálka na patře.

Neděle 23.7.2009 – Vesterály
Nejprve jsme se zajeli podívat do Andenes – na nejsevernější místo Vesterálů. Okoukli jsme maják a prošli se po molu, který chrání místní přístav. Byl by odsud také pěkný pohled na půlnoční slunce, ale od ubytování v Sortlandu je to dvě hodiny jízdy. Z Andenes je možnot vyrazit na lodní výlet za pozorováním velryb. Cestou zpět jsme se zastavili u 1600 let starého obydlí – resp. jeho pozůstatků tj. malých vyvýšenin, seskupených do kruhu. Dále jsme pak vyrazili na ostrov Hadseløya, až do Melbu, odkud jsou krásně vidět vysoké hory na Lofotech a odkud také vyplouvá na Lofoty trajekt. V Melbu jsme spatřili práci hasičů v reálu, protože zrovna hořel jeden z patrových dřevěných domů. Projeli jsme si západní stranu ostrova Hadseløya po úzké silnici, která se vinula podél pobřeží, plné krásných vyhlídek. Přes most jsme se dostaly na ostrov Langøya a zamířili jsme na vyhlídku v Hovden. Pokochali jsme se krásou tamnější přírody, překravilo nás, že přímo na pobřeží, asi 100m od místních domků, stojí vrtule větrné elektrárny, patrně to však nikomu nevadí. Je fakt, že těsně pod vrtulí je slyšet hučení, ale kousek dále již je zvuk sotva slyšitelný. I když jsme byli na cestách ještě o půlnoci, přes nakupené mraky jsme půlnoční sluníčko nezahlédli. Nocleh jsme měli na stejném místě jako v den předešlý.

Pátek 24.7.2009 – Narvik a cesta E10
Na severu není možné se na počasí spolehnout. Kolem osmé svítilo sluníčko, ale v deset hodin již byly nad námi nakupené mraky. Z ostrova Hinnøya na pevninu jsme přejeli po dlouhém mostu. Dnešní den jsme směřovali do Narviku, kde jsme měli zajištěný nocleh v hostelu. Hostel je součástí hotelu Victoria (páté patro), kousek od středu města, hned u kruhového objezdu. Cena za prostorný pokoj i se snídaní - vždy pro dvě osoby - byla 593 NOK). Po ubytování jsme se jeli podívat směrem do Švédska po cestě E10, která vede pěknou krajinou. Ledovec zaoblil skály na kterých jsou rozesety velké balvany, jako by je vytrousil obr. Prošli jsme se k památníku 2. světové války a také kolem místních malebných domků, které svojí rozmanitostí a barevností dodávají krajině zvláštní kouzelný ráz. Krátkou zastávku jsme si udělali u peřejí Kreisminner. V okolí byla spousta hub, protože na severu houby nikdo nesbírá. Po návratu zpět do Narviku jsme si obešli místní kostel a podívali se na památník bojů z roku 1940, u kterého je také pamětní deska na 59 polských námořníků, kteří zde 4.5.1940 zahynuli. Narvik je jediný přístav za severním polárním kruhem, který nezamrzá a za druhé světové války byly o něj svedeny tvrdé boje, protože sloužil jako hlavní námořní přístav pro přepravu železné rudy spojencům, ze švédské Kiruny. V okolí je spousta památníků, které připomínají tyto boje. Potopeno tu bylo 34 lodí.

Sobota 25.7.2009 – přejezd na jih přes severní polární kruh
Když jsme vyrazili z Narviku na jih, viděli jsme ze silnice jedno torzo vraku lodě. Dnešní den jsme měli naplánovaný dlouhý přejezd až do Mosjøenu. Při cestě na jih jsme museli překonat fjord, přes který pluje každých 20 minut trajekt (120 NOK) a plavba trvá cca 25 minut. Při cestě ze severu na jih je před polárním kruhem, kousem za campingem vidět po pravé straně mohutný vodopád, ale nedá se k němu jít. Zašli jsme alespoň k mohutným vodám řeky Lønselva. Z důvodu častých dešťů byla tato peřejovitá řeka mohutná a hlasitě hučící. Rovněž její přítok hřměl a hučel, když se jeho vody vlévaly do této řeky. Přes řeku vede provazový most. Severní polární kruh nás opět přivítal deštěm. Nocleh jsme měli zajištěný v hostelu Mosjøen. Pěkný pokoj s umývadlem, povlečením, ručníkem a snídaní za cenu 489 NOK.

Neděle 26.7.2009 – Trondheim
Kdyby pršelo štěstí, tak ho musíme mít velkou nůši, neboť nám opět pršelo. Proto jsme pouze s krátkými zastávkami vyrazili do Trondheimu. Před Trondheimem jsme platili tunel 15 NOK a mýtné 30 NOK. Nocleh jsme měli zajištěný v hostelu. Prostorný pokoj s umývadlem a snídaní za cenu 610 NOK. Parkování před hostelem zdarma po vyplnění parkovacího lístku. Na ubytování u recepce zdarma internet. Letos jsme měli v úmyslu navštívit Sverresborg Trøndelag Folkmuseum (otevřeno do 18.00 hod. vstupné 85 NOK za osobu). Na prohlídku tohoto rozsáhlého muzea si chce vyčlenit nejméně dvě hodiny času. Ve venkovní sekci jsme se seznámili s jednotlivými budovami, uvnitř budov jsou ke zhlédnutí dobové věci, např. vybavení zubní laboratoře apod. Vnitřní část nabízí k prohlídce staré předměty. Řadím toto muzeum k těm, které stojí za návštěvu. Večer jsme vyrazili prohlédnout si starý Gamle Bybro – Staroměstský most, který nyní slouží chodcům a cyklistům. Z mostu je pěkný výhled na Bryggen – starou čtvrť domů z 18. a 19. století. Pak jsme se ještě zajeli podívat na bílou pevnost Kristiansten Festning, od které je pěkný pohled na město, tedy za pěkného počasí. Nám v tomto pohledu bránil déšť a mlha.

Pondělí 27.7.2009 – Atlantská cesta
Dnes jsme vyrazili směrem na Kristiansund. Za Trondheimem byly dva placené úseky silnice po 17 NOK. V Norsku je obvyklé, že každý nový úsek silnice, nový tunel či most je placený a to až do doby, než dojde k úhradě nákladů na jeho výstavbu. Poté je jízda tímto úsekem již bezplatná. Těsně před Kristiansundem je placený tunel (auto + řidič 70 NOK, spolucestující či chodec 25 NOK). V Kristiansundu jsme se chvíli prošli starou částí města Gamble Byen, kde jsou k vidění staré dřevěné domy. Pak jsme se nalodili na rychlý trajekt Kristiansund – Bremsnes za 114 NOK (jezdí každou ½ hodinu). Když jsme vyjeli z trajektu, odbočili jsme doleva na Kverner, abychom si prohlédli Kvernerský kostel. Tento dřevěný červený kostel z roku kolem 1300 stojí hned vedle novodobého kostela a stojí určitě za malou zajížďku. Vstupné 40 NOK se platí v novém kostele a po zaplacení vstupného vám starý kostel zpřístupní. Tento, uvnitř krásně malovaný kostel, je velmi malebný. Před Atlantskou cestou jsme odpočili doprava, abychom si prohlédli maják Hestskjæret Fyr. U majáku jsou pěkná, oku lahodící, zaoblená skaliska. Pak už nás čekala slavná Atlantská cesta. Vzhledem k tomu, že jsme viděli spoustu mostů na severu, nepřipadala nám tato cesta zas tak úchvatná. Možná proto, že tentokrát svítilo sluníčko a moře bylo klidné. Možná za bouřlivého hukotu a tříštění vln o mosty, by byla podívaná zajímavější. Pak jsme již zamířili do Andalsnes. Cestou jsme museli projet dalším podmořským tunelem (85 NOK) a plout dalším trajektem Solsnes – Afarnes (88 NOK a jezdí každou ½ hodinu). Za Molde je označená cesta k Trollkirke – jeskyni trolů. Z časových důvodů jsme si tuto jeskyni nechali na program některé z dalších cest na sever. Nocleh jsme měli zajištěný v hostelu Andelsnes. Za pěkný pokoj se snídaní jsme zaplatili 625 NOK. Spali jsme dokonce v privátním pokoji, protože hostel byl zcela obsazen.

Úterý 28.7.2009 – Trollstigen a Dovrefjell
Vyrazili jsme údolím Romsdalen směrem na Dombas. Když jsme míjeli odbočku na Trollstigen, tak jsme si řekli, že se opět zajedeme podívat na trolí cestu. Cesta trolů je nezapomenutelná, samá zatáčka a krásný dojem z ní umocňuje mohutný hřímící vodopád, který je nejlépe vidět z můstku, přes který cesta vede. Nahoře je možné pozorovat tuto cestu z vyhlídky, která se tyčí nad tuto, jak had se vlnící, cestu. Z vyhlídky je úžasný výhled do celého údolí. Vzhledem k tomu, že naše cesta mířila směrem na Dombas, vraceli jsme se zpět stejnou cestou, takže jsme si trolí cestu odjeli nahoru i dolů. Další zastávkou byla kolmá stěna Trollveggen, kterou zdolali i čeští horolezci. Cestou na Dombas jsme spatřili spoustu vodopádů, jejichž krásu zvyšovala mohutnost hřmící masy vody. Ubytování jsme měli zajištěné v hostelu Dombas. Za velký pokoj s příslušenstvím a se snídaní, jsme zaplatili 740 NOK. Po ubytování jsme vyrazili do národního parku Dovrefjell, kde jsme vyrazili na krátkou procházku. Pižmoně jsme nespatřili, zato jsme se pěkně bořili do vodou nasáklé půdy tohoto národního parku. Při zpáteční cestě do Dombasu jsme odbočili odprava k zajímavému kostelíku a projeli dále až do vesničky Folldal, kde však již nebylo nic zajímavého, proto jsme se vrátili zpět do Dombasu. Pozdní slunce barvilo okolní hory, na které jsme se dívali od našeho ubytování.

Středa 29.8.2009 – Vendens Ende
Dnešní cesta vedla nejdříve opět kolem vodopádů a hlavního tábořiště vyznavačů raftingu - Sjoa. Přimo na konci jedné vesnice jsme zahlédli po levé straně mohutný vodopád, který hřměl hned vedle opuštěného mlýna. Také jsme krátce odbočili doprava, abychom si prohlédli pěkný Stavkirkje (40 NOK na osobu). Pak jsme již vyrazili směr Oslo, kde jsme měli zajištěné ubytování v hostelu. Prostorný pokoj s umývadlem a snídaní v ceně 543 NOK. Kuchyňka a sociálka na patře. V Oslu lilo jako z konve, tak jsme vyrazili na jih do Vendens Ende. Cestou tam i zpět jsme zaplatili vždy 30 NOK za nový úsek dálnice. Než jsme přijeli do Vendens Ende, svítilo sluníčko. Krátkou procházkou jsme se dostali do přístavu, ve kterém kotvily samé pěkné jachty a plachetnice. Procházeli jsme se po skalách, foukal celkem ostrý vítr, přesto se pár jedinců koupalo. My jsme pozorovali zajímavé medúzy, které vypadali jako velký květ. Také jsme se kochali výhledem na spoustu malých ostrůvků, které omývaly pěnící se vlny chladivé mořské vody. Chvíli jsme poseděli u starého kamenného majáku, kde oheň se rozdělával v koši na dřevěné uhlí. Ani se nám nechtělo zpět na ubytování do Osla.

Čtvrtek 30.7.2009 - Oslo
Nic nového nás nečekalo – opět pršelo. Měli jsme v plánu dvě muzea na poloostrově Bygdøy, který je zároveň jednou ze čtvrtí Osla. Nejdříve jsme navštívili Vikingské muzeum (40 NOK na osobu), ve kterém jsme si prohlédli dvě velmi zachovalé vikingské lodě z Osebergu a z Gokstadu, nalezené v mohylách. U jedné z lodí byla nalezena i velmi zachovalá pohřební komora. Také jsme viděli vůz pro vysoce postavené dámy, nosítka a spoustu dalších předmětů v vikingské doby. Poté jsme vyrazili do Norsk Folkemusea – muzea lidových staveb (95 NOK za osobu). Toto muzeum je největším skanzenem s více jak 150 stavbami a bylo založené v 19. století. Stavby jsou rozdělené na vesnickou část a městskou část. Do většiny objektů je možný vstup, v některých objektech vám personál v dobových oděvech odpoví na vaše případné dotazy. Vesnická část v mnoha případech je postavena tak, aby tvořila venkovský dvůr. Nechybí ani roubený kostel. Stavby jsou vždy popsány, ze které části Norska pocházejí a kdy byly postaveny (nejstarší stavby jsou ze 17. století). Městské stavby jsou sestaveny tak, aby vytvořili Gamlebyen – Staré město. Prohlédli jsme si rovněž interiéry těchto staveb, ve kterých jsou umístěny – lékárna, koloniál, byt, banka, pošta a různá řemesla. V centrální budově jsme si prohlédli sakrální památky, lidové kroje a vybavení domácností z dob minulých. Rozhodně stojí toto muzeum za návštěvu. Po prohlídce muzea jsme se chtěli podívat do centra Osla, ale průtrž mračen nás odradil natolik, že jsme raději odjeli k botanické zahradě. Když přešel největší liják, vydali jsme se na obhlídku kytiček. Do této zahrady je vstup volný a je největší botanickou zahradou v Norsku. Ve večerních hodinách byli již pavilony uzavřeny, ale i venkovní část této zahrady stála za podívanou. Rozmanitost barev jednotlivých kytek na nichž se třpytily kapky deště, byly vděčným objektem pro oko fotoaparátu. Večer jsme si chtěli ještě prohlédnout katedrálu, ta však byla celá obestavěná a uzavřená. Další průtrž mračen nás zahnala zpět na ubytování v hostelu, jako v den předešlý.

Pátek 31.7.2009 – opět ve Švédsku
Dnešní den jsme se loučili s Norskem. Než jsme opustili Oslo, nenechali jsme si ujít jednu architektonickou perlu – budovu Opery, slavnostně otevřenou v roce 2008. V letošním roce získal architektonický ateliér Snöhetta, jež budovu za 3,3 miliardy norských korun projektoval, cenu Evropské Unie za současnou architekturu. Zajímavostí je, že architektonický ateliér Snöhetta před 20 lety spoluzakládal český architekt Martin Roubík, žijící v norské emigraci. Tato monumentální budova z bílého mramoru připomíná vlnu, vyvrženou z Oslosfjordu, na jehož břehu leží. Pak jsme již vyrazili k norsko-švédským hranicím. Po krátké zastávce v Haldenu, kde je možné utratit poslední NOK, jsme projeli přes Svinesundský most do Švédska. Po krátké zastávce v obchodním centru v Halmstadu (za účelem zakoupení citronových pepřů) jsme vyrazili do Malmö, kde jsme měli zajištěné ubytování v F1 (390 SEK).

Sobota 1.8.2009 – neděle 2.8.2009 – Dánsko a cesta domů
Do Dánska jsme přejeli přes Öresundský most (275 DKK). V Dánsku naše první zastávka byla kousek od vesničky Vallø, kde se nachází renesanční zámek s velkou upravenou zahradou. Do zámku není vstup možný, protože bam pobývají starší dámy s modrou krví, ale park je volně přístupný. Ten jsme si prošli a obešli celý zámek. Také jsme se podívali na malý místní hřbitov, na kterém jsou pořbeny samé urozené osoby. Další zastávkou bylo městečko Ringsted, kde jsme se podívali do kostela, který stojí hned u náměstí a parku. V tomto kostele jsou pohřbeni dánští králové a jejich rodiny z dob minulých. Kostel se jmenuje Sankt Bendts Kirke (Kostel sv. Benedikta). Je zde také pohřbená první manželka Valdemara II. - Dagmar (1186-1213), u nás známá jako Markéta Přemyslovna, česká princezna, dcera krále Přemysla Otakara I. a jeho první manželky Adléty Míšeňské. Při otevření její hrobky byl nalezen kříž, vyrobený v Byzanci na přelomu 10. a 11. stol., jehož kopie je v kostele umístěna, známý jako Dagmařin kříž. Dagmar Dánská byla velmi oblíbená a dodnes je jednou z nejvzpomínanějších dánských královen. V kostele je také malba, představující modlící se královnu. V roce 1928 zde byla odhalena pamětní deska, na které je vyobrazena Dagmar s poddanými, s dvojjazyčným nápisem – v češtině a dánštině. Poté jsme již přejeli na ostrov Møn, kde jsme si nejdříve prohlédli nádherný kostel Fanefjord Kirke. Kostel stojí za prohlídku pro krásné fresky, které se v něm nacházejí. Stejně krásné jsou i kostely v Keldby a v Elmelunde. Do všech kostelů je vstup volný. Kostel v Keldby je cihlový, stojí hned vedle silnice a kostel v Elmelunde je celý bílý. Ve všech těchto kostelích jsou velmi pěkné a velmi zachovalé fresky, nejzachovalejší v celém Dánsku. Ještě jsme se podívali do kostela ve Stege, kde jsou velmi zajímavé varhany. U kostela Fanefjord Kirke jsme si také zašli prohlédnout Grønsalen – největší mohylu v Dánsku. Je to pahorek, obložený kameny. Poslední zastávkou na ostrově Møn byly křídové útesy Møns Klint. K těmto nádherným křídovým útesům se dá sejít po dřevěných schodech. Útesy jsou opravdu krásné a stojí za podívanou. Dole pod útesy turisté hledají zkaměněliny z doby křídy nebo si alespoň vezmou na památku pazourek, který je tu v hojném množství. Na parkoviště u těchto útesů se vjíždí bez parkovacího lístku. Parkovné 25 DKK se platí při výjezdu (nutno platit mincemi DKK nebo EUR nebo kartou). Do Německa jme opět připluli na trajektu z Rødby do Puttgartenu (560 DKK). Trajekt je o víkendu dražší než přes týden. V Německu jsme měli zamluvený nocleh v Etap hotelu v Lübecku (46 EUR).
V neděli jsme vyrazili na cestu k domovu, kolem Berlína, Drážďan až domů.

Postřehy:
Na hostely a kempy se dá vyřídit slevové karty, které se velmi vyplatí.
Všude se dá platit platebními kartami (VISA kredit, MasterCard), jen vyjímečně na krátkých trajektech se platilo hotově. V jednom případě měli problém s placením kartou, museli jsme proto platit v hotovosti, takže je dobré mít nějakou hotovost pro „strýčka příhodu“.
Levnější pohonné hmoty se nakoupí u benzinek bez obsluhy (zvláště na severu). Je nutné znát obsluhu: přijde se k platebnímu terminálu, strčí se platební karta dovnitř, zadá se PIN, pak se vyzvedne karta. Pokud je více stojanů, zadá se číslo stojanu. Poté se načerpají pohonné hmoty, opětovně se jde k platebnímu terminálu, znovu se karta strčí dovnitř a ta okamžitě vyjede zpět i s účtem. Tím je transakce ukončena.
I když je v Norsku rozsáhlá síť kempů, v létě jsou dost často chatky obsazené. Na severu je kempů méně. Totéž platí o hostelech.
Na severu, pokud chcete něco vyfotit, klidně můžete zastavit na kraji silnice, nikdo na vás netroubí, spíše zastaví a foté také.
V každém supermarketu i u benzinek (tam bývají dražší) se dají nakoupit jednorázové grily (asi 45 Kč). Gril se zapálí, nechá se 20 minut hořet a poté se může hodinu grilovat. Není problém nakoupit párky, cena není o moc vyšší jako u nás. Také mají vynikající krevetový salát, většinou v půlkilovém balení.

Najeli jsme 12700 km, za naftu jsme zaplatili cca 20.000,- Kč, za ubytování cca 37.100,- Kč, za trajekty a další mýtné cca 8.100,- Kč a za vstupy cca 3.750,- Kč. Za jídlo a drobnosti jsme vydali asi 4.000,- Kč.

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Norsko 2014

    Cestopis z okružní jízdy po jižní části Norska v srpnu 2014 po vlastní ose a bez cestovky. Trasa byla zvolena od přístavu Kristiansand, nejjižnější místo Norska - Lindesnes, dále podél pobřeží až k Trondheimu a vnitrozemím zpět do Osla. V rámci více

Komentáře
4
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
lida
08.01.2012 21:11:34 84.21.125.***
 

Doporučila bych autorovi, aby příště se podíval při psaní také do mapy. Pokud se v ní vyzná. Například, to co píše o tom, jak si vyšli na Kinaroden. Cesta na severní výběžek je dlouhá 25 km poměrně náročným a často neznačeným terénem. Jak to mohl stihnout? Lituji cestovatele, kteří se těchto rad v dobré víře drží. ;-)

  • Anonym (6)
  • Anonym (9)
Mirej 10.12.2009 14:44:17
 

Nádhera.Velká inspirace,nejen pro mě ale i pro všechny co se chystají na sever Evropy.Mě Norsko hrozně láká.Děkuju nejen za sebe

  • Anonym (6)
  • Anonym (7)
anoela 10.09.2009 00:29:09
 

Skvělé informace!
Obrovský dík za všechny cestovatele chystající se do Skandinávie!
P.S. Jako třeba já...
Super! :-D

  • Anonym (5)
  • Anonym (6)
Vladek 18.08.2009 22:42:15
 

Tak toto by chtělo nějaký honorář. :-)

  • Anonym (10)
  • Anonym (9)
Zpět na všechny diskuze